Bohém
Majitelka onoho baru ho měla opravdu moc ráda: vždycky po sobě zanechal slušnou sumu v pokladně. Návštěvníci ho také brali: hlavně v momentech, kdy vytáhl svou starou španělu a hrál veselé melodie doplněné melodickým a lehce nakřáplým vokálem. Vždy zpívalo celé osazenstvo.
Andrew měl neuvěřitelné štěstí: štědří rodiče mu poskytovali dost peněz na jeho noční návštěvy baru i na uspokojení všech základních potřeb. Ve svých 23 letech, s velice silnou, upřímnou a vášnivou povahou mu nic nescházelo. Měl velkou slabost pro hudbu a nikdy nevynechal příležitost dát si v onom baru skleničku.
Celý život mu převrátil až nejmocnější cit, jakého je lidský tvor schopen. Láska.
Byla středa, devět večer. V baru panovala klidná a uvolněná nálada. Jeden pár u zadního stolu se věnoval důkladné lekci francouzského jazyka a Andrew hrál klidnou pomalou melodii jedné americké písně. Každý se otočil, když lehce zavrávoral v rytmu a až příliš hlasitě utnul poslední akord. I pár ustal v intimní chvíli. Andrew našel v srdci prázdné místo. Malý nevyplněný kousek, kde chybělo místečko k úplné spokojenosti. Prudce a náhle zatoužil po lásce. Dopil ze sklenice zbytek vodky, zaplatil, sbalil svou kytaru a za hovoru hostů (kteří už ztratili zájem o to, co se děje v jejich okolí) z baru odešel. A velmi dlouho se tam nevrátil.
Neměl žádné zkušenosti, proto zkusil první věc, která jej napadla. Inzerát v novinách. Brzo ráno je koupil, usedl na první lavičku v parku a dal se do hledání. Zaujal jej hned ten druhý: nějaká slečna hledá upřímného kluka s dobrým srdcem. Takových inzerátů tam bylo plno a Andrew si připadal hloupě. Přesto našel telefonní budku, vytočil číslo a čekal....
Přišel ten osudný den. Andrew se oblékl jako každý den: pohodlné rifle, černou mikinu (venku už bývalo celkem chladno i přesto, že byla teprve polovina září) a vyrazil. Měl se sejít s onou dívkou (jmenovala se Lily) u obchodního domu, v malém parku poblíž. Přišla, nesměle se pozdravili a on ji pozval na krátkou procházku městem.
Z krátké procházky se stala procházka dlouhá. Strašně lehce vedli spolu konverzaci, často se smáli a cítili se skvěle. Přesto byla Lily hodně nesmělá, Andrew se k ní dostával velice těžce. Skrývala v sobě hodně smutku a spoustu starostí. Dařilo se jí se přes ně přenést a naplno se soustředit na Andrewa. Když se večer loučili, už se moc těšili, až spolu budou zase.
No a jejich vztah rostl do krásy a velikosti. Andrew pomáhal Lily od osobních problémů, získával si postupně její důvěru i lásku. Chodili spolu za ruce, líbali se na osamělých rozích ulic, Andrew jí u řeky hrával své písně a vše mělo idylický průběh. Myslím, že nemusím popisovat, jak jim to spolu slušelo a jak jim ostatní záviděli. Přes krátké krize se přenášeli dobře, po roce vztahu to dopracovali až k nejintimnějším partiím.
Kdyby tenkrát kdokoliv věděl, co bude následovat, zásahl by. Protože to vůbec nebylo hezké a žádný očekávaný happy end se nekonal.
Nejintimnější partie jsou vždycky největší problém. Náš mozek a tělo mají naprosto odlišné potřeby, než těla a mozky žen. I tento vztah narušil tento problém. Pro Andrewa se stal sex drogou. Propadl mu rychle, nemilosrdně. Slabost k alkoholu vypadala vedle této touhy jako úplné nic. Navíc Lily se taky úplně změnila. Už to nebyla ta naivní, mladá holka. Stala se z ní sebevědomá a silná žena. Postavila se na vlastní nohy příliš prudce, čímž se jí povedlo akorát odstrčit Andrewa. On svůj problém potlačil: svedl s ním tuhý boj až došel k jednoduchému zjištění, že láska je mnohem důležitější než sex. Lily pro něj byla nepostradatelná, tak hodný a milý na něj nikdo nikdy nebyl. Její změna ho velice bolela. Začala na něj být protivná a agresivní. Jeho výtky neposlouchala a tvrdě si prosazovala své. Vše vyvrcholilo rozchodem, kdy mu Lily oznámila, že už pro ni není dost dobrý, úplně se změnil a už s ním nechce nic mít.
To Andrewa porazilo. Svou kytaru utopil v řece, vrátil se k láhvi a přilnul k ní víc, než kdykoliv předtím. Na životě mu přestalo záležet. Občas jsem ho vídal v baru. Lily jsem vídal taky: chodila po městě jako královna, zavěšena na klukovi z podobného těsta.
Co bylo dál? Andrew odešel. Jednoho dne prostě zmizel. Našla ho policie o týden později na břehu řeky, kde kdysi hrával své písně jedné krásné a hodné dívce, kterou nadevše miloval. Na tváři měl úsměv a nikdo nepřišel na to, jakým způsobem odešel na onen svět. Myslím si, že si tam jednou večer lehl, pozoroval hvězdy, vzpomínal a rozhodl se odejít. Nechal své fyzické tělo na tomto světě a jeho duše šla hledat svět jiný. Ten, kde by mohl dál žít se svou láskou.
A Lily? V době, kdy zemřel, zůstala úplně sama podvedená svou vlastní proměnou i svým vznešeným přítelem. Zpráva o smrti Andrewa ji prudce zasáhla. Otevřela oči a vše jí došlo. Jejím přátelům trvalo měsíc, než ji dali dokupy. Poté si koupila kytaru a hrávala na místě v onom baru, kde kdysi sedával jeden z mnoha. Jeden 23-letý mladík, se štědrými rodiči a životem bez starostí. Jeden, který zatoužil po lásce.
...Andrew...
Jakub Kunčický
Malá rekonstrukce
Původní název článku zní "Co nás ve škole nenaučí aneb Nejlepší peeling je samolepicí tapetou". Smělý a jednoduchý plán na zkrášlení kuchyně se během pár hodin stává noční můrou. Co se stalo? VŠECHNO!
Jakub Kunčický
Definice dospělosti
Úderem osmnácté jsme zařazeni mezi dospělé jedince. Od tohoto okamžiku jsme zodpovědní pouze za své vlastní činy - ovšem ne každý z nás se k této zodpovědnosti postaví čelem.
Jakub Kunčický
Píšu, tedy jsem!
Velkospotřebitel propisek. Každý prázdný kousek papíru je v nebezpečí. Myšlenky, nápady, iluze, citáty. Blog je jen další z mnoha terapií pro mé splašené, nemocné prsty. Budu psát do poslední chvíle; i na smrtelné posteli.
Jakub Kunčický
O kočkách a lidech
Toto není něžný článek vychvalující kočky až do nebes. Nenajdete zde jejich fotky ani vtipné historky o společném soužití s nimi. Bude to tvrdé. Hodně tvrdé! Kočkomilům vstup zakázán.
Jakub Kunčický
Tichá domácnost
Kdykoliv se vrátím z práce domů, nenápadně po mně pokukuje. Jsem z toho lehce nervózní; normálně se mi to totiž nestává. Snažím se ignorovat její smyslný pohled a odcházím do svého pokoje.
Jakub Kunčický
Stavy zvané odvykací
Zelený papír, nedbale přilepený na ledničce, hlásá hlubokou myšlenku: "Přestal jsem kouřit, protože jsem se rozhodl zůstat na tomto světě o něco déle ...."
Jakub Kunčický
Tři svatby
Za poslední rok jsem měl to štěstí zúčastnit se tří různých svateb - a pokaždé v jiné roli. Z každé z nich jsem si odnesl zážitky na celý život. Nabízím výlet do světa, kde si lidé říkají "ano" a vstupují do svazku manželského.
Jakub Kunčický
Setkání
Výhled na celé město mu zakrýval nízký živý plot. Světla ubývalo a on se ze všech sil snažil dočíst poslední odstavec. Nebyl to ledajaký příběh, nýbrž životní příběh úspěšnějšího muže, než byl on sám - a slunce skoro zapadlo.
Jakub Kunčický
Konec roku
Jeden z nejtěžších a nejnabitějších roků v mém životě, který si zaslouží zvěčnit formou velkého shrnutí na mém osobním blogu.
Jakub Kunčický
Neskákejte pod vlaky!
Já vím, že ten život stojí za zlámanou berlu, ale nechat se nakrájet do nádražního guláše opravdu není příliš důstojný způsob jak opustit tento svět. Lidi, sakra, neskákejte pod vlaky!
Jakub Kunčický
Názorová osamělost
Ztrácím iluze. Ideály jako rodina, věrnost, upřímnost, cílevědomost a tvrdá práce na sobě samém dostávají jednu ránu za druhou. Co můžu udělat pro to, aby se lidé k tak důležitým věcem vrátili a přestali se k nim obracet zády?
Jakub Kunčický
Vzkaz neznámé dívce
Jednou přijde den, kdy se potkáme. Už od prvního pohledu si padneme do oka. Vše okamžitě zapadne do sebe. Nedokážu říct, kdo koho osloví jako první, ale vím, že to bude osudové setkání. Chtěl bych ti říct něco důležitého.
Jakub Kunčický
Přání
Psaní o tom, jak jsou naše přání důležitá, kolik toho díky nim můžeme dosáhnout nebo kolik toho můžeme ztratit.
Jakub Kunčický
Shrnutí a ohlédnutí
Můj blog zde na iDnes nedávno oslavil jubilejní 70. článek a přes 8 let vlastní existence. Budoucí čtenáři dostanou nabídku toho nejlepšího, ti současní mají možnost získat zákulisní informace. S chutí do toho!
Jakub Kunčický
Natáčení...
Dnes jsem měl jedinečnou možnost se zúčastnit natáčení českého celovečerního filmu. Kolikrát za život se naskytne taková příležitost!
Jakub Kunčický
Jako dva trosečníci
Ztroskotali jsme. Já a ty. Každý na jiném ostrově, každý v jiný čas, každý z jiného důvodu. Víme o sobě a dlouho se po sobě jen z dálky díváme.
Jakub Kunčický
Procházet peklem - a jít dál
Skončilo to. Čtyři roky zůstaly minulostí. V srdci i v duši zůstává prázdné místo po osobě, která mi byla v životě nejbližší. Co se stalo, nejde vrátit zpátky - proto musím jít dál.
Jakub Kunčický
Frankfurt 2016
Každý zvukař, osvětlovač, hráč na hudební nástroj - prostě každý, kdo to s muzikou a uměním myslí alespoň trochu vážně - musí minimálně jednou za život navštívit Frankfurt. Veletrh, jehož jméno je Musikmesse & Prolight and Sound.
Jakub Kunčický
Modelky
Nemůžu se zbavit pocitu, že být modelkou je ta nejhorší práce na světě, přestože spousta žen sní o jejich postavách: včera jsem jich měl možnost pár potkat osobně a úplně jsem o této práci ztratil iluze ...
Jakub Kunčický
Čtvrtek v Kauflandu
Dostal jsem tři jednoduché úkoly: vrátit vratné láhve, koupit si něco dobrého a rychle se vrátit domů. Zvolil jsem si to nejhorší místo v ten nejhorší čas - Kaufland ve čtvrtek. Už to nikdy neudělám.
předchozí | 1 2 3 4 | další |
- Počet článků 78
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1118x
Seznam rubrik
Oblíbené blogy
- Jiří Krám
- Zbyšek Hlinka
- Ondra Kňava
- Ladislav Větvička
- Markéta Demlová
- Zuzana Vrzalová
- Marek Valiček
- Rudolf Havlík
- Rudolf Polanecký
- Petra Fialová
- Martin Šuraba