Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Válka generací

Dlouho do noci jsem pracoval na důležitých věcích do školy. Ráno v šest hodin před odchodem do školy jsem si na chvíli zapnul počítač a hned zaútočil na mé bolavé oči článek zde na iDnes - "Mládež si na internetu vybíjí zlost na důchodcích. Hrozí válka generací?"

Konečně jsem dostal dobrou záminku napsat na toto téma článek! Nedovedete si představit, co mě to stálo přemýšlení a zavrhnutých konceptů. Kde začít?

Nejlepší bude u sebe. Nemůžu zapírat, že jsem se přidal do této Facebook skupiny také. Nebyl za tím žádný "rasistický" kontext proti důchodcům. Hodně recesní nadpis, absurdní videa. Přidal jsem se a už zde nikdy nešel. V diskuzi u článku a na blogu jedné z mých oblíbených autorek (Blanka Fay - http://blanka.blog.idnes.cz/c/133025/Kdyz-dospele-deti-kaslou-na-sve-stare-rodice.htm ) se rozjela vášnivá diskuze na toto téma.

Naprosto mě fascinovala bezohlednost některých diskutérů. Zároveň mě vyděsil fakt, že já asi nebudu v dospělém věku o nic lepší. Moje rodina je opravdu výstřední: nechci vám psát, kdo je jaký. Opravdu postačí, když řeknu, že žiji s taťkou, jeho přítelkyní, bráchou a občas dvěma sestrama (nevlastníma, z Moničiny strany, přítelkyně od taťky). Rozchod rodičů byl opravdu dost tvrdý a moje mamka z toho vyšla nejhůř. Já stojím na otcově straně. Více to rozebírat nebudu. Jsem hodně samostatný člověk, mám své sny a své cíle. Často mi lidé říkají (a teď tomu určitě nebude jinak), že jsem velice chladný a nevděčný spratek, který si neváží toho, co pro mě udělali rodiče, jak se o mě starali, živili mě apod.

To není pravda.

Prostě mám jinou cestu, chci být na nich nezávislý a budu muset vyřešit rozumným způsobem, jak se postarat o rodiče v důchodu.

Dost bylo osobních řečí o rodině: pojďme na válku generací. Obviním obě dvě strany. Začnu u mladých. Většina z nás zastává postoj: "Jak ty na mě, tak já na tebe." Nevím, jak je to jinde. V mém okolí to vídám dnes a denně. Bývá to místy bezohledné, naivní a vznikají díky tomu konflikty. Často nemáme ke starším úctu. Nepustíme je sednout v autobuse. Nepomůžeme jim s těžkými nákupy ani přes cestu (i když to už je celkem staromódní). Kolik z nás si dovede představit to množství útrap, kterým si prošli za komunismu a kolik nástrah na ně čeká všude kolem dneska? Někteří z nich skutečně pracovali poctivě celý život, mají zničené zdraví a přejí si v klidu dožít co možná nejvyšší věk.

Co dělá špatně druhá strana barikády? Nepotkal jsem ve svém životě moc slušných důchodců. Kromě rodiny a některých členů rodin z okruhu přátel vlastně nikoho neznám. Setkávám se s arogancí (co si ten malý hajzlík myslí?), tvrdým až sprostým vyhazováním ze sedaček autobusů (vypadni z toho místa, chci si sednout!) a poslední věc, co mi vadí, je zastávání starých způsobů a jejich následné přenášení na nás. To se netýká jen důchodců, ale často i dospělých. Třeba ohledně sexu. Dříve sex před svatbou téměř nemyslitelná věc. Dále, každý z nás mladých měl pevně dané povinnosti a žádné odbočení se nepřipouštělo. To už je dávno přežitek a nevím, proč na tom celá minulá generace tak lpí!!!

Rodiče a prarodiče nás mají vychovávat. Naopak, my to máme v popisu práce taky.

 

Vše bych "předkončil" pozitivní notou o vitalitě a dobrém zdraví mé prarodiny: moje prababička je v dost vysokém věku (rád bych vám jej prozradil, jenže mám hodně špatnou paměť na čísla a na jména). Prababička je naprosto neuvěřitelně vitální. Neustále peče, chodí, má naprosto výbornou pamět. Vyzná se dobře v politice (upřímně nesnáší Paroubka, asi to máme v rodině), ráda mrkne na moderní seriál. Navíc strašně dlouho vyspává. Sice už moc nevidí, ale vůbec bych se nedivil, kdyby žila daleko přes stovku. Moje babička nebývá tak vitální jako ona, přesto také: neustále vaří, peče, někam chodí. Také má problémy se zrakem. O obě se dle mého názoru dobře staráme a vše se krásně stíhá. Doufám, že se mi to povede také. Obou si nesmírně vážím.

Konec bude patřit historce z jedné rodinné oslavy. Sešla se celá rodina z otcovi strany. Všichni možní bratranci prababiček, babiček, sestřenice, moje sestřenice, bratranci, celá sbírka strejdů, tet a tak různě. Říkate si, nuda? Ani náhodou! Hlavními aktéry byli bratranci z kdovíjakého kolena kdovíjakého vztahu. Bratři. První prosili servírku o striptýz (ten se samozřejmě ke zklamání mužského osazenstva nekonal). Pak si starší z bratrů (myslím něco kolem 80) začal stěžovat, že mu policisté zabavili řidičák a nechtějí mu vydat nový. Na to se ozval jeho mladší bratr (ten má 63?), že kecá, protože ho ztratil, jak šel nalitý večer z hospody. Vše bylo zakončeno tímto vyprávěním staršího bratra (v přesném znění): "Chlapi, mě pořád stojí. Já už nevím co s tím dělat. Našel jsem si ženu, má padesát, ale prostě nechce! Snad si nebudu hledat mladší, ne?"

Doufám, že konec nikoho nepohoršil. Důchodci a starší lidé jsou stejně různí jako my všichni ostatní. Někteří jsou protivní, agresivní, nedůstojní a chovají se jako malé děti. Naopak někteří z nich jsou mimořádně živí, elegantní, slušní a při perfektním zdraví. Třeba jako členové mé prarodiny.

Přeji hezký den :-)

 

Autor: Jakub Kunčický | úterý 13.4.2010 23:17 | karma článku: 15,60 | přečteno: 1495x
  • Další články autora

Jakub Kunčický

Malá rekonstrukce

Původní název článku zní "Co nás ve škole nenaučí aneb Nejlepší peeling je samolepicí tapetou". Smělý a jednoduchý plán na zkrášlení kuchyně se během pár hodin stává noční můrou. Co se stalo? VŠECHNO!

21.8.2019 v 10:15 | Karma: 13,38 | Přečteno: 322x | Diskuse| Osobní

Jakub Kunčický

Definice dospělosti

Úderem osmnácté jsme zařazeni mezi dospělé jedince. Od tohoto okamžiku jsme zodpovědní pouze za své vlastní činy - ovšem ne každý z nás se k této zodpovědnosti postaví čelem.

17.5.2019 v 10:30 | Karma: 13,31 | Přečteno: 413x | Diskuse| Společnost

Jakub Kunčický

Píšu, tedy jsem!

Velkospotřebitel propisek. Každý prázdný kousek papíru je v nebezpečí. Myšlenky, nápady, iluze, citáty. Blog je jen další z mnoha terapií pro mé splašené, nemocné prsty. Budu psát do poslední chvíle; i na smrtelné posteli.

16.12.2018 v 12:34 | Karma: 10,66 | Přečteno: 227x | Diskuse| Osobní

Jakub Kunčický

O kočkách a lidech

Toto není něžný článek vychvalující kočky až do nebes. Nenajdete zde jejich fotky ani vtipné historky o společném soužití s nimi. Bude to tvrdé. Hodně tvrdé! Kočkomilům vstup zakázán.

9.12.2018 v 13:11 | Karma: 16,36 | Přečteno: 554x | Diskuse| Společnost

Jakub Kunčický

Tichá domácnost

Kdykoliv se vrátím z práce domů, nenápadně po mně pokukuje. Jsem z toho lehce nervózní; normálně se mi to totiž nestává. Snažím se ignorovat její smyslný pohled a odcházím do svého pokoje.

2.12.2018 v 8:15 | Karma: 16,45 | Přečteno: 648x | Diskuse| Osobní

Jakub Kunčický

Stavy zvané odvykací

Zelený papír, nedbale přilepený na ledničce, hlásá hlubokou myšlenku: "Přestal jsem kouřit, protože jsem se rozhodl zůstat na tomto světě o něco déle ...."

30.7.2018 v 14:48 | Karma: 17,11 | Přečteno: 413x | Diskuse| Osobní

Jakub Kunčický

Tři svatby

Za poslední rok jsem měl to štěstí zúčastnit se tří různých svateb - a pokaždé v jiné roli. Z každé z nich jsem si odnesl zážitky na celý život. Nabízím výlet do světa, kde si lidé říkají "ano" a vstupují do svazku manželského.

17.6.2018 v 12:48 | Karma: 15,10 | Přečteno: 521x | Diskuse| Společnost

Jakub Kunčický

Setkání

Výhled na celé město mu zakrýval nízký živý plot. Světla ubývalo a on se ze všech sil snažil dočíst poslední odstavec. Nebyl to ledajaký příběh, nýbrž životní příběh úspěšnějšího muže, než byl on sám - a slunce skoro zapadlo.

17.10.2017 v 22:35 | Karma: 8,93 | Přečteno: 226x | Diskuse| Osobní

Jakub Kunčický

Konec roku

Jeden z nejtěžších a nejnabitějších roků v mém životě, který si zaslouží zvěčnit formou velkého shrnutí na mém osobním blogu.

31.12.2016 v 16:16 | Karma: 16,67 | Přečteno: 342x | Diskuse| Osobní

Jakub Kunčický

Neskákejte pod vlaky!

Já vím, že ten život stojí za zlámanou berlu, ale nechat se nakrájet do nádražního guláše opravdu není příliš důstojný způsob jak opustit tento svět. Lidi, sakra, neskákejte pod vlaky!

22.11.2016 v 17:15 | Karma: 18,81 | Přečteno: 553x | Diskuse| Společnost

Jakub Kunčický

Názorová osamělost

Ztrácím iluze. Ideály jako rodina, věrnost, upřímnost, cílevědomost a tvrdá práce na sobě samém dostávají jednu ránu za druhou. Co můžu udělat pro to, aby se lidé k tak důležitým věcem vrátili a přestali se k nim obracet zády?

6.11.2016 v 10:45 | Karma: 16,85 | Přečteno: 397x | Diskuse| Společnost

Jakub Kunčický

Vzkaz neznámé dívce

Jednou přijde den, kdy se potkáme. Už od prvního pohledu si padneme do oka. Vše okamžitě zapadne do sebe. Nedokážu říct, kdo koho osloví jako první, ale vím, že to bude osudové setkání. Chtěl bych ti říct něco důležitého.

24.10.2016 v 1:48 | Karma: 15,07 | Přečteno: 511x | Diskuse| Osobní

Jakub Kunčický

Přání

Psaní o tom, jak jsou naše přání důležitá, kolik toho díky nim můžeme dosáhnout nebo kolik toho můžeme ztratit.

17.8.2016 v 13:35 | Karma: 15,37 | Přečteno: 533x | Diskuse| Společnost

Jakub Kunčický

Shrnutí a ohlédnutí

Můj blog zde na iDnes nedávno oslavil jubilejní 70. článek a přes 8 let vlastní existence. Budoucí čtenáři dostanou nabídku toho nejlepšího, ti současní mají možnost získat zákulisní informace. S chutí do toho!

14.8.2016 v 12:40 | Karma: 13,30 | Přečteno: 223x | Diskuse| Osobní

Jakub Kunčický

Natáčení...

Dnes jsem měl jedinečnou možnost se zúčastnit natáčení českého celovečerního filmu. Kolikrát za život se naskytne taková příležitost!

10.8.2016 v 22:00 | Karma: 16,95 | Přečteno: 450x | Diskuse| Kultura

Jakub Kunčický

Jako dva trosečníci

Ztroskotali jsme. Já a ty. Každý na jiném ostrově, každý v jiný čas, každý z jiného důvodu. Víme o sobě a dlouho se po sobě jen z dálky díváme.

12.7.2016 v 0:47 | Karma: 12,42 | Přečteno: 288x | Diskuse| Osobní

Jakub Kunčický

Procházet peklem - a jít dál

Skončilo to. Čtyři roky zůstaly minulostí. V srdci i v duši zůstává prázdné místo po osobě, která mi byla v životě nejbližší. Co se stalo, nejde vrátit zpátky - proto musím jít dál.

30.6.2016 v 11:59 | Karma: 14,84 | Přečteno: 518x | Diskuse| Osobní

Jakub Kunčický

Frankfurt 2016

Každý zvukař, osvětlovač, hráč na hudební nástroj - prostě každý, kdo to s muzikou a uměním myslí alespoň trochu vážně - musí minimálně jednou za život navštívit Frankfurt. Veletrh, jehož jméno je Musikmesse & Prolight and Sound.

11.4.2016 v 15:00 | Karma: 13,12 | Přečteno: 329x | Diskuse| Osobní

Jakub Kunčický

Modelky

Nemůžu se zbavit pocitu, že být modelkou je ta nejhorší práce na světě, přestože spousta žen sní o jejich postavách: včera jsem jich měl možnost pár potkat osobně a úplně jsem o této práci ztratil iluze ...

1.4.2016 v 7:34 | Karma: 25,31 | Přečteno: 905x | Diskuse| Společnost

Jakub Kunčický

Čtvrtek v Kauflandu

Dostal jsem tři jednoduché úkoly: vrátit vratné láhve, koupit si něco dobrého a rychle se vrátit domů. Zvolil jsem si to nejhorší místo v ten nejhorší čas - Kaufland ve čtvrtek. Už to nikdy neudělám.

26.2.2016 v 10:40 | Karma: 25,82 | Přečteno: 1950x | Diskuse| Společnost
  • Počet článků 78
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 1118x
Jsem obyčejný kluk, který by bez své práce, elektrické kytary (drahá Eleanor), klávesnice a skleničky dobře vychlazeného Jägermeistera nedal ani ránu. Miluji kritiku všeho, co dělám, proto doufám, že se mi dostane hodně kritiky i ohledně mých článků.