Hudební ceny Óčka 2010

V pátek jsem Vám přinesl článek o zakončení turné s Markétou Konvičkovou. Další den celá kapela i s týmem pokračovala do INCHEBA Arény v Praze, kde probíhalo vyhlašování Hudebních cen Óčka pro rok 2010. Markéta zde byla nominována v kategorii hudební objev roku. Slavíka za objev už slečna má, dostane i toho óčkového ... ?

Pokud někdo nečetl poslední článek, doporučuji přečíst alespoň začátek ( http://kuncicky.blog.idnes.cz/c/166609/Zakonceni-turne-Markety-Konvickove.html ), kde jsem uvedl, jak jsem se k Markétě Konvičkové vlastně dostal, která místa během tour navštívila a kteří lidé s námi na turné byli. Ta samá sestava spolu pokračovala i ve čtvrtek.

ČÁST PRVNÍ: Dobré ráno přeje mrazivá Praha !!!

Ráno byl budíček už v šest hodin. "Co to máš za debilní zvonění?", komentuje Radim z vedlejší postele mou budící melodii na mobilu (ano, přiznávám se, je celkem ostrá). "Jiná melodie by mě asi nevzbudila.", odpovím a s úplně zalepenýma očima seskakuju z postele. Následuje krátká sprcha, která připomíná pravé skotské střiky: střídavě mou hlavu zalévá voda horká i ledová.

Před sedmou hodinou vycházíme na chodbu a hned potkáváme Frantu s Danem. Z protějšího pokoje už kouká Karin. O patro níže před pokojem sbírá Civoš kytary a další věci. Jednu mu vezmu a i s Mirem všichni scházíme ze schodů. V přízemí celá kapela odevzdává klíče a společně vycházíme do ranního mrazu.

Ta Praha se mi přestává líbit čím dál víc. Ostrý vítr a mráz. Já to věděl, že si mám vzít zimní bundu. Málem nechávám na chodníku zuby i s kytarou, když mi podklouznou nohy. Naštěstí už přestalo sněžit, alespoň nějaký důvod k radosti. Auto máme celkem daleko. V něm nám Karin vypráví o své noci s hlídačem, kdy jej měla vyzvednout někde v Praze a on jí pořád říkal něco o směru na Brno nebo na Prahu. Také se k nám přidává jedna z "hostesek". Všichni ji už znají, jen já doteď nevím, kdo to vlastně byl. To není podstatné.

ČÁST DRUHÁ: Na INCHEBĚ ...

Je 8:00 a my jsme již vybalení a čekáme na zvukovou zkoušku. INCHEBA je opravdu obrovská. Po pravé straně stojí jedno velké pódium rozdělené na tři části: A, B a C. Céčko slouží výhradně pro moderátory a k předávání cen či k rozhovorům. Áčko a Béčko jsou hlavní hudební scény, kde budou večer vystupovat různí slavní interpreti. Vždy se jedna kapela chystá a druhá hraje. My jsme na Áčku. Na levé straně arény jsou zvukařské i osvětlovací pulty, režie, spousty kamer a různého technického zázemí. Vše je ohrazeno zábranami. Uprostřed zábran je velký průchod do VIP zóny. Zbývá zadní stěna. Zde je bar dlouhý přes celou halu.

Od pódií vede dlouhá a veřejnosti nepřístupná cesta až k šatnám. Když jsme tam přišli, lehce jsme vtipkovali, kam se mají vejít všechny tři kapely, napsané na dveřích. Jen náš celý tým a kapela zabrala všechny židle a stoly. Ostatní kapely na tom taky nebyli o dost lépe. To však nikomu nevadilo, přišli jsme hrát a vyhrávat, ne ležet v šatně :-)

V devět hodin začala zvuková zkouška. Přišli všichni zvukaři, hlavní i pódiový a celá armáda pódiových techniků. Můžu Vám říct, že to pro mě byla opravdu vysoká škola, jak se "to" má dělat. "Dostali jste setlist?", ptám se hlavního z nich. "Jasně, mám tady 3x front a jeden vokál k bicím, jinak klasicky kytara, basa, kláves. Sedí?" Samozřejmě. Z toho množství drahé a profesionální techniky se mi až točí hlava. Neuvěřitelný zážitek, opravdu !!!

"Hoši, zahrejte mi něco od Toto. Ve Stolárně to byl opravdu nášup." Hlavní zvukař se dožaduje po kapele hudební třešničky na dortu. Kluci se nenechají dlouho přemlouvat a spustí. Mistr zvuku je doopravdy nadšen, Toto jsou jeho milovaná kapela. Běhá mi mráz po zádech, jak z té muziky a techniky, tak z toho mrazu všude kolem. V hale je doopravdy zima, skoro jako venku! Přichází i Markéta, suverénně bez rozezpívání odzpívá dvě písně, nechá si nastavit odposlech a opět odchází pryč z té mrazivé haly. Už od včerejšího dne byla nějaká nachlazená, přesto zazpívala excelentně. Já tu holku žeru !!!

"Generálka bude ve dvě hodiny, co budeme do té doby tak dlouho dělat?" Kapela již opět sedí v teplé šatně a přemýšlí nad dopoledním programem. Více než výmluvné kručení v mém žaludku, který touží po teplé snídani, kterou mu upřeli, o všem rozhodlo. Chudák na to nebyl sám. Hlad dostalo i zbývajících šest žaludků. Kapela No Talking Band opět vyráží do mrazivých pražských ulic.

ČÁST TŘETÍ: Do třetice všeho dobrého (bez zlého) ...

Přicházíme k solidně vypadající restauraci ve westerno-indickém stylu. Před chvíli Franta přeběhl na červenou ulici, málem jej chudáka srazilo auto. Hned poté oslovil úplně cizí ženu: "To jsou blázni, že?" a ukazuje na nás. Propadáme salvě smíchu. Nestačilo, že minulé ráno hučel do uklízečky na benzínce: "Slečno, trošku s úsměvem!" "Já bych chtěla vidět, jak by jste se usmíval po 12-ti hodinách práce!!!"). Ale to je náš František, slovo "nuda" se v jeho slovníku nenachází. Nemá rád nabručené lidi a dává jim to řádně najevo.

Zpátky k restauraci. Hmm, dáme si kávičku a třebaaaa, vajíčka, za kolik je tady mají? Jooo, krásných 130,- Kč. I s kávičkou téměř dvě stovky za snídani. Potetovaná servírka na dotaz "Slečno, ty ceny myslíte opravdu vážně, nebo jsou jen symbolické?" nám odpovídá, že to tak je "všude v Praze". Alespoň byla milá a káva byla celkem dobrá. I na můj drzý dotaz, jestli to má potetované jenom tak lehce nebo úplně až na doraz (její tetování začínalo u výstřihu) mi odpověděla, že téměř ano, taaaam ano, pak tam neeee a zbytek zase něco. Zaplatili jsme kávu a vydali se dále.

Do další "restaurace" vešla jen polovina kapely a to na necelé dvě sekundy, než jsme třískli dveřmi a rychle odešli. Za barem seděla postarší, obézní žena v staré komunistické zástěře a bylo zde tak zakouřeno, že se nedalo ani nadechnout. Ne, díky, tady bych si jídlo doopravdy nedal.

Říká se, do třetice všeho dobrého. To, co jsme našli v třetí restauraci bych nedokázal nazvat jinak, než opravdový poklad. Přivítal nás menší podnik, kde se člověk hned po příchodu začal cítit úplně jinak. Teplo, zdi natřené na příjemnou zelenou barvu, bílá pohodlná křesla s fialovými, úplně chlupatými "podprdelníky". Malý bar a za ním vysoká, mladá a usměvavá slečna. Tak se nám tady líbilo, že jsme zde zůstali přes tři hodiny. Okamžitě se rozproudila příjemná debata se slečnou servírkou (má takové exotické jméno, Sanela, myslím, že říkala něco o řeckém původu). Kdo jsme, co jsme, co děláme, kde to děláme. Ceny byli super, určitě ne jako "všude v Praze". Úžasný hemenex přes celý velký talíř, kola, káva a úplně luxusní palačinky s čokoládovou zmrzlinou, šlehačkou, banánem a mým extra vylepšením, čerstvou mátou, kterou mi tam ochotně přidali (Franta měl totiž čaj z čerstvé máty a byl výborný, tak mi to nedalo a chtěl jsem ochutnat jejich živou mátu). O tom jsem tak dlouho básnil a liboval si, že Sanela chtěla tuto variantu dát i na jídelní lístek, což byl pro mě opravdu luxusní kompliment. Nikomu z nás se nechtělo odejít. Přesto se tak stalo, podali jsme si se Sanelou všichni ruce (během návštěvy jsem jí napsal i veškeré kontaktní údaje na kapelu, Radima i adresu tohoto blogu, kde doufám Sanela zavítá) a vydali jsme se zpět na INCHEBu.

Pokud by chtěl někdy někdo toto luxusní místo navštívit, dobře se najíst a užít si klidu uprostřed velkoměsta, navštivte taky Brasserie Café - Sanini, na ulici: Dukelských hrdinů 42, P-7, Holešovice, Praha. Nechte ode mě Sanelu pozdravovat, děkuji :-)

ČÁST ČTVRTÁ: Jsi nejlepší !!!

"Jdu se podívat na Rudu z Ostravy." "Já jdu taky, schválně, že budu první !!!" Nakonec jsem nad Karin zvítězil a doběhl tam jako první (přestože nečestným soubojem) :-) Už se nám začínají scházet hvězdy. Několikrát se k nám v šatně přidá Ewa Farná, strašně super holka, potkávám i Mira Šmajdu. Důvěrně zabředne do živého hovoru s No Talking Band. Markéta se poctivě připravuje na večer za asistence své hlavní dvorní dámy Šárky, která jí chystá vlasy a pomáhá s líčením. Mezitím se na stage střídají Wohnout, Xindl X s Olgou Lounovou a další. Generální zkoušku nám nakonec zrušili. Hodiny běží a běží.

Je sedm hodin a já už značně nervózní odcházím i s kapelou na scénu. Jsem nervóznější víc, než celá kapela dohromady, přestože nemám téměř důvod: na nachystání celé kapely mám 12 minut, navíc mi pomůže i technická armáda. Venku už jásá dav. INCHEBA je opět narvaná k prasknutí. Atmosféra roste. Nervozita padá. Přichází i Markéta, jako vždy s úsměvem na rtech.

Nachystání kapely proběhne bez problémů. Před odchodem Markéty na pódium řešíme ještě poslední detail, samotné nastoupení a jdeme na to !!!

Vše pozoruji ze zákulisí. Moc z toho koncertu nemám, i když to i vzadu zní naprosto skvěle. Uteče to rychleji, než jsem si myslel. To holky maj rády, Láska se nedá dělit třemi a tzv. "směska". Tři písničky a je dokonáno. Zatímco kapela sklízí ovace, technika i já začínáme balit a odnášet věci do auta.

Rozhodneme se zůstat až na vyhlášení objevů. Ve čtvrt na devět už s celým týmem stojíme dole ve VIP zóně. Již vyhlašují nominace. Nedočkavě přešlapuji a držím Markétě všechny prsty na rukou i na nohou. "... a vítězem v kategorii Objev roku se stává ... MARKÉTA KONVIČKOVÁ !!!"

ČÁST PÁTÁ: Je na čase jet domů ...

V momentě, kdy Markéta vchází do šatny, přivítá ji ohlušující pokřik a potlesk. Celý tým oslavuje vítězství. Má již druhou důležitou trofej za necelý týden. Vynikající. Každého z nás obejme a je bez sebe radostí. Jsme na ni všichni moc hrdí. Každý z nás si potěžká opravdu bytelnou cenu. Ještě chvíli se slaví, pak se všichni loučíme a odcházíme k autu. Už jsme všichni opravdu unavení. Sám bych nejradši spal ve stoje. Jenže ouha, auto nejede ...

Je vyšťavená baterka. Počkáme tedy hodinu, než přijedou "nabíječi baterek", jak jim laicky říkám, necháme jim 1400,- za nabití (trošku pálka, že?) a celá kapela nasedá do auta. Je na čase opustit mrazivou Prahu a zakončit dva velice náročně dny s jednou skvělou zpěvačkou a partou muzikantů z No Talking Band.

Dneska se přiznám, že jsem nikdy tak dlouhý článek asi ještě nenapsal. Přesto si myslím, že dnes i přes svou délku byl článek lepší a živější než článek včerejší. Napište mi do diskuze, jestli jsem Vás dokázal tak zaujmout, že jste jej dočetli až do konce :-) Taky nezapomeňte připsat, co na to říkáte, miluju kritiku :-)

Mějte se hezky, přeju hezký zbytek prvního mrazivého víkendu :-)