Má první půlkolona
Přichází můj osudový den. Je ráno, dvacátý říjen. Opět vstávám, jak se říká, špatnou nohou. V noci se mi povedlo vylít do své postele plný hrnek vody se šťávou. Jsem kluk od přírody šikovný! Dvě hodiny trvalo, než postel uschla a já mohl jít opět klidně spát. Osud (nebo jak se tomu říká) mi pro dnešní den přichystal velmi pěkné uvítání! Rozmrzele prohlížím svůj ranní obličej v zrcadle a říkám si: to je teprve začátek!
Není čas na negativní emoce, musím se dát dohromady a zhostit se svého úkolu co nejlépe! Už ve čtvrtek dostávám první teoretickou lekci tance pro začátečníky od svého bratra. Ukazuje mi základní kroky pro valčík, "džajv", waltz a mazurku. Vypadá to velice jednoduše, to musím zvládnout! Když jsem zvládl převléknout se za pohádkovou vílu, bude tohle procházka růžovým sadem! Opak je pravdou. Před samotným odjezdem dostávám od něj lekci druhou, na které se ukáže, že základní kroky nestačí a patří k nim i různé otočky o různé stupně, vše je pekelně rychlé a tím pádem i celá má představa o tanci se rozpadá jako domeček z karet. No nedělej, to ne! Tahák to jistí!
Nejdůležitějším aspektem všech společenských akcí je samozřejmě oblečení. Dát dohromady oblek! Nadlidský úkol! Sako i kalhoty mám své a jsou v celkem zachovalém stavu, vzhledem k tomu, že je mám už od maturity a musely si projít za tu dobu nespočtem plesů a různých společenských akcí s naší zvukařskou firmou. První problém: volba vhodné košile. Nikdy jsem vlastní košili neměl, vždy jsem spoléhal, že mohu použít košile od otce. V praxi to vypadalo tak, že jsem vyzkoušel asi 8 košil a až teprve potom jsem našel tu jedinou a pravou, mému krku nejbližší. Druhý problém: kravata. Celá rodina se snažila uvázat správným způsobem kravatu. Mám dvě oblíbené, avšak veškeré pokusy selhaly. Můj slabý internet nezvládne ani pořádně přehrát videa na YouTube, jinak bych se to naučil sám díky instruktážním videím (jako správný moderní kluk a jako všichni mí kamarádi z okolí). Volím tedy opět kravatu půjčenou a dobře uvázanou. Úspěch. Třetí problém: boty. Volím nepohodlné a malinko větší, avšak velmi dobře vypadající. No, pohled na mé nohy teď není příliš povzbudivý. Svůj účel splnily a to je důležité! Pro krásu se musí trpět, jak nás učili ve škole pro společenské víly! Získávám také prvního zlatého bludišťáka: ani jednou jsem se nepořezal při holení! Dětinské, opravdu, starý cyp a neumí se oholit, minule jsem se pořezal i za ušima!
Ve smluvenou hodinu se potkávám s Janou a s Filipem v Orlové. Eliška již je na místě. Po příchodu na místo je nám oznámeno, že nás nepustí dovnitř dříve než kolem osmé. Ke slovu se hlásí kamarádka protekce a já se dovnitř stejně dostávám. Chvíli s Eliškou korzujeme a nakonec stejně vycházíme ven, kde čeká duo J&F na příchod druhého dua Z&M. Společně počkáme na samotné vpuštění a nacházíme poslední volný stůl. Volná zábava může začít !!!
Statečně beru okamžitě Elišku na parket a hned dochází k prvnímu trapasu, kdy jsem přeslechl jméno prvního tance a marně se pokouším o valčík do kroků waltzu. Jablka s hruškama prostě nelze spojit! Ten mi nešel ani na teoretických cvičeních, není tedy divu, že to nezvládám i teď. No nic, příště budu lépe poslouchat! Utěšuju se: tohle nevyšlo, na valčíku určitě zaboduju!
No ... co myslíte, nezabodoval jsem! Tohle bude chtít ještě hodně hodin pokusů a tréninku, než zvládnu alespoň základy. Není to jednoduché! Naštěstí jsem zatím nepošlapal nikomu nohy! Jak říká perex, jsem velice pohybově nadaný! Opravdu mě povzbudí, když dostanu u stolu ocenění za velkou snahu a zároveň jsem přirovnán k jistému tanečníkovi, který byl v začátcích stejně marný jako já a dnes tančí jako hvězda!
Získávám další body sebevědomí i v okamžiku, kdy zvládnu celou "sestavu" tance disco. Prvních pět kol zvedám ruku, což je výsadní právo pouze přítomných dívek a žen. Já to říkám pořád, ta malá ženská ve mě se nikdy nezapře! Poučil jsem se a disco přechází do disca opravdového. Je mi oznámeno, že by bylo lepší mě opít, ať se trochu odvážu. S tím souhlasím a dávám si druhé pivo.
Čardáš, čača a další jsou mi naprosto a důrazně zapovězeny. Mazurka se normálně netančí. Absolvuji tedy alespoň mnou důvěrně pojmenovaný tanec "hadový" (jméno jsem dokonale zapoměl). Popíšu Vám zcela amatérsky, jak to celé vypadá. Princip je jednoduchý, všichni utvoří dlouhého hada holka-kluk-holka-kluk a první holka vede. Dva kroky vlevo, dva vpravo, poskok dopředu, poskok dozadu a tři poskoky dopředu. Chudák slečna, která se mě musela držet! Pěkně jsem s ní ten parket vymetl, než jsem to dostal do nohou!
S Filipem se důvěrně shodujeme, zcela soukromě (partnerky jsem odevzdali tanečníkům asi o 1000% zkušenějším, než jsme my dva), že raději zůstaneme u našich milovaných kytar, drahého metalu a přenecháme tento záhadný pohybový projev zkušenějším. Jsem rád, že sdílí můj osud naprostého amatéra!
Poté odcházíme s Eliškou na parket, kde si společně zatančíme pár obyčejných "ploužáků". Pomalu se blíží konec (naší účasti na půlkoloně, autobusy nám jedou hned po sobě a jinou možnost dostat se domů nemáme) a můžu říct, že tyto okamžiky patří k nejlepším okamžikům večera. Všechny, od posledního tance po společné foto a včetně loučení na zastávce již ve dvou a sami pro sebe. Strašně nerad od ní vždy odjíždím! Není nic horšího! Nedá se nic dělat. Však se zase brzo uvidíme !!!
V autobuse volám Markovi (ano, ten, který mi vždy ve škole píše sprosté sms a uráží mě), jestli už je doma, že mám chuť ještě zajít na jedno a na pokec. Plní mi mé přání a vše důkladně probíráme. Má ze mě obrovskou rádost !!!
... i já ji ze sebe mám. Přestože jsem šel do něčeho, co už od počátku nemohlo dopadnout dobře a měl jsem z toho velice špatný pocit, dokázal jsem to. Překonal jsem sám sebe a naučil se zase něco nového. Zhostil jsem se svého úkolu naplno. Ale protože mít vedle sebe tanečnici vyžaduje do budoucna větší taneční úspěchy, zbývá mi jediné: začít chodit do tanečních, a to hodně rychle !!!
Děkuji za pozornost. Koho článek nezaujal, nemám mu to za zlé. Neočekávám, že by mohl mít nějaký větší ohlas. Přesto za každý budu vděčný! :-) Článek věnuji především svému okolí a přišlo mi vhodné jej dát i na svůj blog, jelikož hodlám pokračovat ve zkoušení nových a nových věcí, ze kterých by mohli vzniknout zajímavější minireportáže.
Přeji dobrou noc !!! Raz, dva, tři ... dva, dva, tři ...
Jakub Kunčický
Malá rekonstrukce
Původní název článku zní "Co nás ve škole nenaučí aneb Nejlepší peeling je samolepicí tapetou". Smělý a jednoduchý plán na zkrášlení kuchyně se během pár hodin stává noční můrou. Co se stalo? VŠECHNO!
Jakub Kunčický
Definice dospělosti
Úderem osmnácté jsme zařazeni mezi dospělé jedince. Od tohoto okamžiku jsme zodpovědní pouze za své vlastní činy - ovšem ne každý z nás se k této zodpovědnosti postaví čelem.
Jakub Kunčický
Píšu, tedy jsem!
Velkospotřebitel propisek. Každý prázdný kousek papíru je v nebezpečí. Myšlenky, nápady, iluze, citáty. Blog je jen další z mnoha terapií pro mé splašené, nemocné prsty. Budu psát do poslední chvíle; i na smrtelné posteli.
Jakub Kunčický
O kočkách a lidech
Toto není něžný článek vychvalující kočky až do nebes. Nenajdete zde jejich fotky ani vtipné historky o společném soužití s nimi. Bude to tvrdé. Hodně tvrdé! Kočkomilům vstup zakázán.
Jakub Kunčický
Tichá domácnost
Kdykoliv se vrátím z práce domů, nenápadně po mně pokukuje. Jsem z toho lehce nervózní; normálně se mi to totiž nestává. Snažím se ignorovat její smyslný pohled a odcházím do svého pokoje.
Jakub Kunčický
Stavy zvané odvykací
Zelený papír, nedbale přilepený na ledničce, hlásá hlubokou myšlenku: "Přestal jsem kouřit, protože jsem se rozhodl zůstat na tomto světě o něco déle ...."
Jakub Kunčický
Tři svatby
Za poslední rok jsem měl to štěstí zúčastnit se tří různých svateb - a pokaždé v jiné roli. Z každé z nich jsem si odnesl zážitky na celý život. Nabízím výlet do světa, kde si lidé říkají "ano" a vstupují do svazku manželského.
Jakub Kunčický
Setkání
Výhled na celé město mu zakrýval nízký živý plot. Světla ubývalo a on se ze všech sil snažil dočíst poslední odstavec. Nebyl to ledajaký příběh, nýbrž životní příběh úspěšnějšího muže, než byl on sám - a slunce skoro zapadlo.
Jakub Kunčický
Konec roku
Jeden z nejtěžších a nejnabitějších roků v mém životě, který si zaslouží zvěčnit formou velkého shrnutí na mém osobním blogu.
Jakub Kunčický
Neskákejte pod vlaky!
Já vím, že ten život stojí za zlámanou berlu, ale nechat se nakrájet do nádražního guláše opravdu není příliš důstojný způsob jak opustit tento svět. Lidi, sakra, neskákejte pod vlaky!
Jakub Kunčický
Názorová osamělost
Ztrácím iluze. Ideály jako rodina, věrnost, upřímnost, cílevědomost a tvrdá práce na sobě samém dostávají jednu ránu za druhou. Co můžu udělat pro to, aby se lidé k tak důležitým věcem vrátili a přestali se k nim obracet zády?
Jakub Kunčický
Vzkaz neznámé dívce
Jednou přijde den, kdy se potkáme. Už od prvního pohledu si padneme do oka. Vše okamžitě zapadne do sebe. Nedokážu říct, kdo koho osloví jako první, ale vím, že to bude osudové setkání. Chtěl bych ti říct něco důležitého.
Jakub Kunčický
Přání
Psaní o tom, jak jsou naše přání důležitá, kolik toho díky nim můžeme dosáhnout nebo kolik toho můžeme ztratit.
Jakub Kunčický
Shrnutí a ohlédnutí
Můj blog zde na iDnes nedávno oslavil jubilejní 70. článek a přes 8 let vlastní existence. Budoucí čtenáři dostanou nabídku toho nejlepšího, ti současní mají možnost získat zákulisní informace. S chutí do toho!
Jakub Kunčický
Natáčení...
Dnes jsem měl jedinečnou možnost se zúčastnit natáčení českého celovečerního filmu. Kolikrát za život se naskytne taková příležitost!
Jakub Kunčický
Jako dva trosečníci
Ztroskotali jsme. Já a ty. Každý na jiném ostrově, každý v jiný čas, každý z jiného důvodu. Víme o sobě a dlouho se po sobě jen z dálky díváme.
Jakub Kunčický
Procházet peklem - a jít dál
Skončilo to. Čtyři roky zůstaly minulostí. V srdci i v duši zůstává prázdné místo po osobě, která mi byla v životě nejbližší. Co se stalo, nejde vrátit zpátky - proto musím jít dál.
Jakub Kunčický
Frankfurt 2016
Každý zvukař, osvětlovač, hráč na hudební nástroj - prostě každý, kdo to s muzikou a uměním myslí alespoň trochu vážně - musí minimálně jednou za život navštívit Frankfurt. Veletrh, jehož jméno je Musikmesse & Prolight and Sound.
Jakub Kunčický
Modelky
Nemůžu se zbavit pocitu, že být modelkou je ta nejhorší práce na světě, přestože spousta žen sní o jejich postavách: včera jsem jich měl možnost pár potkat osobně a úplně jsem o této práci ztratil iluze ...
Jakub Kunčický
Čtvrtek v Kauflandu
Dostal jsem tři jednoduché úkoly: vrátit vratné láhve, koupit si něco dobrého a rychle se vrátit domů. Zvolil jsem si to nejhorší místo v ten nejhorší čas - Kaufland ve čtvrtek. Už to nikdy neudělám.
předchozí | 1 2 3 4 | další |
- Počet článků 78
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1118x
Seznam rubrik
Oblíbené blogy
- Jiří Krám
- Zbyšek Hlinka
- Ondra Kňava
- Ladislav Větvička
- Markéta Demlová
- Zuzana Vrzalová
- Marek Valiček
- Rudolf Havlík
- Rudolf Polanecký
- Petra Fialová
- Martin Šuraba