Děti Jehovovi
Přichází dvě střídmě oděné dámy a každá drží za ramena svou vlastní malou dcerku. Nemohlo jim být více než pět let. V okamžiku, kdy paní domu otevírá dveře, nenápadným gestem první z nich dcerku popostrčí dopředu a ta spustí výborně naučenou frázi. Bohužel, nezaslechl jsem, co přesně holčička říká. Srdce majitelky domu okamžitě roztaje a pozorně dívku poslouchá. Své šance se chopí rodič, sama velká Svědkyně a obratně vytahuje časopis Strážná Věž nebo něco v podobném duchu.
Naskakuje mi husí kůže a otřepávám se vztekem.
Mám tu smůlu, že o těchto lidech vím své z vlastní zkušenosti - konkrétně přímo z naší rodiny. Bratr jednou navštívil jejich setkání z vlastní zvědavosti. Přesně mi popsal, jak to vypadá na jejich shromáždění: s jakým fanatickým zaujetím naslouchají veškerým přednáškám.
Dále je to výborně vymyšlená továrna na peníze. Podívejme se, jaké honosné sídla si Jehovisti staví. Jedno je u nás v Havířově a je to okázalý dům na opravdu velkém pozemku. Nemusím jít daleko, abych zjistil pravdu. Za možnost být členem této skupiny musíte zaplatit. Zaplatit nemalé peníze. Pravidelně za určité období. Proti tomu nemůžu nic namítat: kdo chce platit, nechť platí. Ale pouze v případě, kdy to neovlivní rozpočet celé rodiny!
Jejich lov duší, nebo chcete-li dalších oveček - vybírají si lidi slabé na duchu i na těle, u kterých nehrozí, že by se zmohli na opravdový odpor s chladnou hlavou a s logickým myšlením. Nebo lidi, kteří to vidí jako poslední cestu za spásou vlastního života. S jednoduchými myšlenkami směřovanými za jediným "vyšším" cílem se přece žije mnohem lépe, než řešit pozemní strasti a opravdové problémy našich životů.
Jejich pohled, dělící lidi na ty "jejich", kteří po závěrečné Apokalypse jako jediní dostanou možnost žít na této Zemi je také opravdu velmi zajímavý. Věříš? Přežiješ a budeš se mít dobře. Nevěříš? Buď věřit hodně rychle začni nebo skončíš v díře pekelné. Jednoduché černobílé vidění světa.
Proč by se měl člověk v zajetí jejich víry omezovat na životě? Proč si ten život náležitě neužít? Dostatek volných zážitků, lásky na první pohled, sex bez svazku manželského, divoké i mírné oslavy - ta svoboda vlastního rozhodování! V rámci zákonů si dopřát cokoliv, co mé duši i mému tělu udělá opravdu dobře! Spoléhat na život v ráji po tomto životě a díky tomu jej promarnit se skloněnou hlavou a téměř v celibátu? Ptám se: proč?
... a jedna z posledních věcí, co mi na nich neskutečně vadí, je odmítnutí transfúze krve. Tím se obratně vracím k tomu, proč se mi tak příčí, vidět jejich děti hlásat náboženství tolik nebezpečné. Co by dělala tato bezohledná matka, kdyby její dceru na cestě domů srazilo auto a jediná možnost, jak dívku zachránit, by byla transfúze krve? Zachránila by dítěti život nebo by jej nechala utratit jako psa ve jménu svého náboženství?
A jaké vůbec mají právo tito náboženští zaslepenci vštěpovat jejich myšlenky dětem již v tak útlém věku, aniž by si děti mohli zvolit jiný směr života? Dle svého vlastního rozhodnutí? Kdo jim pak řekne, že existuje i jiná cesta životem než je tato? Proč je využívají jako obětní beránky při šíření víry, o které tyto děti nemůžou mít ani malou představu?
Vždy, když venku mrzne nebo prší a já spatřím staré dámy již v opravdu pokročilých létech, držící malý časopis jako živý stojan a vroucně promlouvající o Bohu, mám sto chutí za nimi zajít a zeptat se jich, proč radši místo této činnosti nejdou za svou rodinou a za svými blízkými a nevěnují jim svůj volný čas - v teple a pohodlí domova. Neudělám to. Stejně jako se neohradím nahlas, když spatřím Svědky - a jejich Děti Jehovovi. Je to jejich život.
!!! A veřejně s ním nesouhlasím !!!
Na konec malá otázka: kolik nebezpečí ještě přinese tento náš současný svět? Celou Evropu zaplavují muslimové - nehodlají žít dle našich tradic a zákonů. Berou nás jako nevěřící psi a veřejně hlásají naši zkázu. V dávných dobách povstali křižácká vojska a vyprášila jim kožich v zájmu zachování našich tradic, svobody a Evropy, jakou ji známe dnes. Stále je na pořadu dne kriminalita nepřizpůsobivých občanů z našeho okolí, viz. Duchcov a jiné. Myšlenky komunismu a socialismu přežívají a začíná se jim opět dařit. Do toho všeho máme opilého prezidenta a neschopné politiky. V zádech nenápadně Jehovisté sbírají další a další ovce.
Nechci do takového světa přivést děti. To by byl pro ně ten nejhorší trest.
Jakub Kunčický
Malá rekonstrukce
Původní název článku zní "Co nás ve škole nenaučí aneb Nejlepší peeling je samolepicí tapetou". Smělý a jednoduchý plán na zkrášlení kuchyně se během pár hodin stává noční můrou. Co se stalo? VŠECHNO!
Jakub Kunčický
Definice dospělosti
Úderem osmnácté jsme zařazeni mezi dospělé jedince. Od tohoto okamžiku jsme zodpovědní pouze za své vlastní činy - ovšem ne každý z nás se k této zodpovědnosti postaví čelem.
Jakub Kunčický
Píšu, tedy jsem!
Velkospotřebitel propisek. Každý prázdný kousek papíru je v nebezpečí. Myšlenky, nápady, iluze, citáty. Blog je jen další z mnoha terapií pro mé splašené, nemocné prsty. Budu psát do poslední chvíle; i na smrtelné posteli.
Jakub Kunčický
O kočkách a lidech
Toto není něžný článek vychvalující kočky až do nebes. Nenajdete zde jejich fotky ani vtipné historky o společném soužití s nimi. Bude to tvrdé. Hodně tvrdé! Kočkomilům vstup zakázán.
Jakub Kunčický
Tichá domácnost
Kdykoliv se vrátím z práce domů, nenápadně po mně pokukuje. Jsem z toho lehce nervózní; normálně se mi to totiž nestává. Snažím se ignorovat její smyslný pohled a odcházím do svého pokoje.
Jakub Kunčický
Stavy zvané odvykací
Zelený papír, nedbale přilepený na ledničce, hlásá hlubokou myšlenku: "Přestal jsem kouřit, protože jsem se rozhodl zůstat na tomto světě o něco déle ...."
Jakub Kunčický
Tři svatby
Za poslední rok jsem měl to štěstí zúčastnit se tří různých svateb - a pokaždé v jiné roli. Z každé z nich jsem si odnesl zážitky na celý život. Nabízím výlet do světa, kde si lidé říkají "ano" a vstupují do svazku manželského.
Jakub Kunčický
Setkání
Výhled na celé město mu zakrýval nízký živý plot. Světla ubývalo a on se ze všech sil snažil dočíst poslední odstavec. Nebyl to ledajaký příběh, nýbrž životní příběh úspěšnějšího muže, než byl on sám - a slunce skoro zapadlo.
Jakub Kunčický
Konec roku
Jeden z nejtěžších a nejnabitějších roků v mém životě, který si zaslouží zvěčnit formou velkého shrnutí na mém osobním blogu.
Jakub Kunčický
Neskákejte pod vlaky!
Já vím, že ten život stojí za zlámanou berlu, ale nechat se nakrájet do nádražního guláše opravdu není příliš důstojný způsob jak opustit tento svět. Lidi, sakra, neskákejte pod vlaky!
Jakub Kunčický
Názorová osamělost
Ztrácím iluze. Ideály jako rodina, věrnost, upřímnost, cílevědomost a tvrdá práce na sobě samém dostávají jednu ránu za druhou. Co můžu udělat pro to, aby se lidé k tak důležitým věcem vrátili a přestali se k nim obracet zády?
Jakub Kunčický
Vzkaz neznámé dívce
Jednou přijde den, kdy se potkáme. Už od prvního pohledu si padneme do oka. Vše okamžitě zapadne do sebe. Nedokážu říct, kdo koho osloví jako první, ale vím, že to bude osudové setkání. Chtěl bych ti říct něco důležitého.
Jakub Kunčický
Přání
Psaní o tom, jak jsou naše přání důležitá, kolik toho díky nim můžeme dosáhnout nebo kolik toho můžeme ztratit.
Jakub Kunčický
Shrnutí a ohlédnutí
Můj blog zde na iDnes nedávno oslavil jubilejní 70. článek a přes 8 let vlastní existence. Budoucí čtenáři dostanou nabídku toho nejlepšího, ti současní mají možnost získat zákulisní informace. S chutí do toho!
Jakub Kunčický
Natáčení...
Dnes jsem měl jedinečnou možnost se zúčastnit natáčení českého celovečerního filmu. Kolikrát za život se naskytne taková příležitost!
Jakub Kunčický
Jako dva trosečníci
Ztroskotali jsme. Já a ty. Každý na jiném ostrově, každý v jiný čas, každý z jiného důvodu. Víme o sobě a dlouho se po sobě jen z dálky díváme.
Jakub Kunčický
Procházet peklem - a jít dál
Skončilo to. Čtyři roky zůstaly minulostí. V srdci i v duši zůstává prázdné místo po osobě, která mi byla v životě nejbližší. Co se stalo, nejde vrátit zpátky - proto musím jít dál.
Jakub Kunčický
Frankfurt 2016
Každý zvukař, osvětlovač, hráč na hudební nástroj - prostě každý, kdo to s muzikou a uměním myslí alespoň trochu vážně - musí minimálně jednou za život navštívit Frankfurt. Veletrh, jehož jméno je Musikmesse & Prolight and Sound.
Jakub Kunčický
Modelky
Nemůžu se zbavit pocitu, že být modelkou je ta nejhorší práce na světě, přestože spousta žen sní o jejich postavách: včera jsem jich měl možnost pár potkat osobně a úplně jsem o této práci ztratil iluze ...
Jakub Kunčický
Čtvrtek v Kauflandu
Dostal jsem tři jednoduché úkoly: vrátit vratné láhve, koupit si něco dobrého a rychle se vrátit domů. Zvolil jsem si to nejhorší místo v ten nejhorší čas - Kaufland ve čtvrtek. Už to nikdy neudělám.
předchozí | 1 2 3 4 | další |
- Počet článků 78
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1118x
Seznam rubrik
Oblíbené blogy
- Jiří Krám
- Zbyšek Hlinka
- Ondra Kňava
- Ladislav Větvička
- Markéta Demlová
- Zuzana Vrzalová
- Marek Valiček
- Rudolf Havlík
- Rudolf Polanecký
- Petra Fialová
- Martin Šuraba