Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Jako dva trosečníci

12. 07. 2016 0:47:00
Ztroskotali jsme. Já a ty. Každý na jiném ostrově, každý v jiný čas, každý z jiného důvodu. Víme o sobě a dlouho se po sobě jen z dálky díváme.

Jednoho dne jsem se rozhodl to změnit a zkusil jsem to moře mezi našimi ostrovy přeplavat. Už nechci být sám a zatoužím po společnosti. Dokážu to.

Osobní setkání je pro mě horší, než jsem čekal. Máš málo pitné vody, málo jídla. Žádný oheň, u kterého by ses mohla ohřát. Ztratila jsi naději na přežití.

Jako již mnohokrát ve svém předchozím životě jsem pevně rozhodnutý pomoci - bez nároků na odměnu, z vlastní dobré vůle a z lásky k tobě. Tak dlouho jsme se po sobě jen dívali a čekali, kdo udělá první krok. Nyní jsme spolu a konečně mám cíl, za kterým mohu jít.

Společně najdeme pitnou vodu, ať máme co pít. Společně ulovíme ryby, ať máme co jíst. Rozděláme oheň, ať se u něj můžeme zahřát. Postavíme přístřešek, ať se máme kde schovat před deštěm a ať máme kde spát. Řekneme si spoustu věcí a otevřeme se tomu druhému. Dáme si vše, co potřebujeme k životu.

Začnu stavět loď, která nás dostane z tohoto prokletého ostrovu pryč. Již delší dobu však vím krutou pravdu, kterou neustále odmítám a kterou před tebou úzkostlivě tajím. Až jednoho dne vyjde najevo:

Na tvém ostrově není dostatek materiálu, aby ta loď mohla být dostatečně velká pro oba.

Dojde k rozhodnutí. Chceš vyplout za novým životem, zkusit své štěstí.

Opouštíš mě.

Loučení je velmi bolestivé, ale je to tvoje volba a já ji plně respektuji. Přes všechno, co jsme spolu zažili, jsou pro tebe tvé sny přednější než já. Chápu. Nemůžu s tím nic udělat.

Sbohem.

Zůstávám opět sám. Každá vzpomínka na tebe mi vhání slzy do očí. Bolí to. Trápím se dnem i nocí. Nyní jsem to já, kdo nemá vodu, jídlo, oheň, přístřešek. Naději.

Jednoho dne se vše změní. Doplavu zpět na svůj ostrov. Zde se opět pouštím do práce.

O pár týdnů později je připravená další loď. Vydávám se zpět na pevninu - za svými vlastními sny.

Ale na tebe nikdy nezapomenu.

Autor: Jakub Kunčický | úterý 12.7.2016 0:47 | karma článku: 10.76 | přečteno: 267x

Další články blogera

Jakub Kunčický

Konec roku

Jeden z nejtěžších a nejnabitějších roků v mém životě, který si zaslouží zvěčnit formou velkého shrnutí na mém osobním blogu.

31.12.2016 v 16:16 | Karma článku: 10.35 | Přečteno: 253 | Diskuse

Jakub Kunčický

Neskákejte pod vlaky!

Já vím, že ten život stojí za zlámanou berlu, ale nechat se nakrájet do nádražního guláše opravdu není příliš důstojný způsob jak opustit tento svět. Lidi, sakra, neskákejte pod vlaky!

22.11.2016 v 17:15 | Karma článku: 17.53 | Přečteno: 429 | Diskuse

Jakub Kunčický

Názorová osamělost

Ztrácím iluze. Ideály jako rodina, věrnost, upřímnost, cílevědomost a tvrdá práce na sobě samém dostávají jednu ránu za druhou. Co můžu udělat pro to, aby se lidé k tak důležitým věcem vrátili a přestali se k nim obracet zády?

6.11.2016 v 10:45 | Karma článku: 15.81 | Přečteno: 361 | Diskuse

Jakub Kunčický

Vzkaz neznámé dívce

Jednou přijde den, kdy se potkáme. Už od prvního pohledu si padneme do oka. Vše okamžitě zapadne do sebe. Nedokážu říct, kdo koho osloví jako první, ale vím, že to bude osudové setkání. Chtěl bych ti říct něco důležitého.

24.10.2016 v 1:48 | Karma článku: 13.86 | Přečteno: 421 | Diskuse

Další články z rubriky Osobní

Lucie Amálie Sulovská

Slunce svítilo i v noci (II.)

(Povídka) Římské letiště přivítalo kardinála Bangouru každodenním shonem. Tentokrát to ale pro něj neměl být jen obyčejný let do vzdálené destinace. Po patnácti letech v Římě se na příkaz papeže vracel domů, do Afriky.

26.6.2017 v 5:45 | Karma článku: 6.54 | Přečteno: 130 | Diskuse

Veronika Fojtíková

Postup vpřed

Ano, chci psát. Ano, mé články se čtou. Ano, umím být i vtipná. Ano, mám snahu postupovat vpřed. Chci na sobě pracovat a chci postupovat dál.

26.6.2017 v 5:00 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 28 | Diskuse

Katarína Lorenčíková

Voila!!!

Občas pozorujem svet okolo mňa menej.. občas viac.. obcas nechápem, ako sa to všetko synchronizuje.. toto je príbeh o Veronike a o mojej ceste...

25.6.2017 v 22:14 | Karma článku: 2.90 | Přečteno: 97 | Diskuse

Pavlína Dvořáková

Polednice vs. klekánice

Koho jako malého strašili rodiče, že si pro něj přijde klekánice, když bude zlobit? Na koho raději dospělí stejně jako Erben posílali polednici? A které z těchto dvou stvoření je vlastně větším postrachem?

25.6.2017 v 17:49 | Karma článku: 8.17 | Přečteno: 205 | Diskuse

Jan Jílek

Uzený, nejlepší je studený

Konečně jsem dostal pořádný dárek k svátku. Kus domácího uzeného. Žádné intelektuální nabídky, jako jsou reprodukce, nebo knihy. Takové věc si kupuji sám, protože dárky tohoto druhu kupují lidé, kteří přesně vědí, co se líbí jim.

25.6.2017 v 17:37 | Karma článku: 9.59 | Přečteno: 291 | Diskuse
Počet článků 77 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1050
Jsem obyčejný kluk, který by bez své elektrické kytary (drahá Eleanor), fotoaparátu, klávesnice a skleničky dobře vychlazeného Amundsena nedal ani ránu. Miluju kritiku všeho, co dělám, proto doufám, že se mi dostane hodně kritiky i ohledně mých článků.

Seznam rubrik

Oblíbené blogy

Oblíbené stránky

Co právě poslouchám

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.