Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Natáčení...

10. 08. 2016 22:00:00
Dnes jsem měl jedinečnou možnost se zúčastnit natáčení českého celovečerního filmu. Kolikrát za život se naskytne taková příležitost!

Budíček v pět hodin ráno, rychlá ranní hygiena, sbalit vše potřebné a vyrazit. Na skladě nabrat potřebnou aparaturu, která bude ve filmu použita pro scény s kapelou. Již od rána vydatně prší a já se nemůžu dočkat!

Na místo dorazíme jako jedni z prvních. Je osm hodin ráno. Vybalíme věci, prohlídneme si naše zákulisí. Celé natáčení se dnes bude odehrávat v kempu Matice Slezské v Dolní Lomné. Místo má svou zvláštní atmosféru, dýchají na mě vzpomínky ze dvou turnusů na dětském táboře.

Seznámení se štábem. Architekta Hanka nám vysvětlí, že u filmu si úplně všichni tykají - s tím jsme všichni zajedno, protože v muzice to tak platí taktéž. Dokonce dostaneme všichni seznamovací pusu. Výborně, to bychom měli. Oficiální začátek natáčení je v deset hodin.

Deset hodin. Nic se neděje. Nuda pokračuje i o půl jedenácté. I v jedenáct se stále nic neděje. Krátce po jedenácté proběhne první klapka. Konečně začínáme točit!

Jak vypadá natáčení? Každý důležitý člověk ze štábu má vysílačku, čímž se dorozumívají mezi sebou. Celý štáb má naprosto neuvěřitelnou spotřebu cigaret. Každý kouří, a ten kdo nekouří, je prostě divný nebo určitě kouřit brzy začne. Ironie.

Pod střechou, kde jsme všichni schovaní, jsou rozložené dva velké monitory. Na každém z nich je záběr z jednotlivých kamer.

U jednoho sedí pan režisér. Ten neustále dává pokyny asistentovi režie, který je v přímém kontaktu s herci, komparzem, kameramany, osvětlovači, prostě s každým. Řeší se každý detail, každá finální pozice, kde bude herec stát, jak se bude tvářit - občas i co si má vlastně myslet. Každá věc, která se jen trošku režisérovi nelíbí, bude hodně rychle změněna. Dále režisér udává tempo natáčení. Herci i všichni ze štábu mají v sobě jistou dávku lenosti, což on zásadně odmítá.

Režisér první dává pokyn ke zkoušce, pokud je spokojený, točí se první ostrý záběr, potom druhý a většinou je hotovo. Během ostrých záběrů musí být naprosté ticho, nikdo kromě herců nesmí říct ani slovo. Než začne ostrý záběr, musí vyběhnout slečna s klapkou, kde má časomíru, číslo pokusu, jméno režiséra.

Celý štáb oslavuje každý povedený záběr. Jde vidět, jak ze všech spadne na chvíli napětí, než se nachystá další scéna. Je neuvěřitelné, že minuta a půl na obrazovce stojí štáb třeba hodinu natáčení. Málokdo si tohle uvědomí, kolik za každým kouskem filmu stojí práce.

Vrátíme se k monitorům. U druhého sedí malá slečna s neskutečně velkým sešitem, plným barevných lepících papírků, s pravítkem a zásobou propisek. Náhodně si fotí na chytrý telefon fotky ze svého monitoru. Každou chvíli něco řekne režisérovi. To je prosím skriptérka, což zní naprosto otřesně, tak jí říkejme radši pouze skript. Má za úkol upozornit na každou nesrovnalost mezi dvěma stejnými záběry. Musí si všímat takových detailů, jako je jednou otevřené a podruhé zavřené okénko u řidiče autobusu. Ona za to zodpovídá. Její kolegyně chodí mezi herci a opět si píše různé poznámky a hlídá je, ať není na dvou stejných záběrech ani malá změna. Náušnice, šátky, vlasy, všechno. Vzpomeňte si na ČSFD, kde se občas v sekci "Zajímavosti" objevují právě chyby při natáčení, kterých si nevšiml skript.

Mezi herci chodí kostymérky a takové ty slečny, které mají za úkol, ať vypadáte co nejlépe. Jo, maskérky, už vím. Překvapivé je, že ať dělají hercům cokoliv a kdykoliv, herci na to vůbec nereagují. Může je tahat za vlasy, malovat jim pusu nebo pudrovat nos - herec nebo herečka dělá, že se nic neděje. Tomu říkám profesionalita! Mám takový pocit, že kdyby si chtěl nějaký nemrava sáhnout, nikdo mu v tom nebude bránit. Realita.

K celému štábu patří technici (vždy všechno donesou, zapojí, opraví, uvedou do provozu), dobrovolnice (nosí jídlo, pití, rozdávají deštníky, hledají ztracené spolupracovníky), osvětlovači, kameramani, kulisáci, řidiči ... neskutečné množství lidi! Není se co divit, že je natáčení filmu tak nákladná záležitost. Kdybych Vám řekl, kolik takový film ve skutečnosti stojí, tak mi za prvé nebudete věřit, za druhé zapochybujete o návratnosti a za třetí by mi určitě někdo urval hlavu.

Ale odpovím vám.


1) Ano, TAK STRAŠNĚ MOC!
2) Určitě se to vrátí, jinak by se netočili takové kýčoviny jako Sezn@mka (hodně rozebíraný film u štábu, údajně největší průšvih za posledních několik let), Kameňáky, Babovřesky a další ze série českých braků, kterým dávám za vinu, že u nás české filmy nemají šanci získat zpět svůj historický respekt.
3) Ten někdo by bylo asi deset nebo patnáct lidí. Mlčenlivost je mlčenlivost!

Poslední důležitý postřeh, kterého si všimla hlavně starší generace. Bylo mi divné, proč na natáčení česko-slovensko-polského filmu mezi sebou mluví lidi anglicky. První mě napadla varianta, že mají externí pomocníky ze zahraničí. Jenže to není tak úplně pravda. Když se daný anglicky hovořící pár od sebe oddělil a začal mluvit se svými krajany, zní z levé strany čeština. Z té pravé polština.

Češi se nedomluví s Poláky! Ti, kteří bydlí zde ve Slezsku, s tím ani tak problém nemají. Ti, kteří bydlí jen kousek dál, musí mluvit s Poláky anglicky. Přitom ty jazyky jsou tak stejné, stačí jen dobře poslouchat, otevřít uši a polštině se nebránit - a budeme si vzájemně rozumět. Neříkám, že já polštinu ovládám (to ani češtinu dle mého pravopisu, posuďte sami v přímém přenosu), a to tady bydlím. Ale vyhnout se tomu tak fikaným způsobem, jako mluvit s nimi anglicky? Šokující!

Protože počasí opravdu stojí za nic, déšť neustává, spíše prší ještě více, jdeme se schovat do místní hospůdky. Naprosto výborné, klasické české jídlo (výpečky, zelí, domácí knedlíky, guláše, bramboráky na všechny různé způsoby, řízky), nepřekonatelné halušky, excelentní pivo. Ocitli jsme se v ráji. O takové hospodě jsme mluvili půl cesty sem - naše prosby byly vyslyšeny, žaludky nakrmeny a žízeň uhašena.

Následně se domlouváme s techniky ze štábu ohledně aparatury, zaučujeme herce hrajícího zvukaře (v naší branži je to naprosto normální věc, protože takových herců-zvukařů potkáváme v praxi mnoho), loučíme se s lidmi, kteří zrovna mají volno a jedeme domů.

Nakonec jsem ve filmu nehrál, ale mám na něm (zatím!) svůj velice pidi-miniaturní podíl. Tento podíl vzroste: naše firma bude stavět velkou scénu i s aparaturou a osvětlením pro mega-koncert, který se v rámci natáčení bude odehrávat 29.8. ve Vendryni. Třeba se alespoň zde objevím na jednom ze záběrů!

Článek je tedy u konce. Podíval jsem se, jak takové natáčení vypadá a byla to obrovská zkušenost. Doufám, že Vám mé vyprávění nepřišlo příliš dlouhé a něco nového jste si z něj odnesli. Pokud budete mít možnost něco takového zažít, neváhejte, běžte do toho!

Krásný den.

Autor: Jakub Kunčický | středa 10.8.2016 22:00 | karma článku: 14.09 | přečteno: 400x

Další články blogera

Jakub Kunčický

Konec roku

Jeden z nejtěžších a nejnabitějších roků v mém životě, který si zaslouží zvěčnit formou velkého shrnutí na mém osobním blogu.

31.12.2016 v 16:16 | Karma článku: 12.05 | Přečteno: 267 | Diskuse

Jakub Kunčický

Neskákejte pod vlaky!

Já vím, že ten život stojí za zlámanou berlu, ale nechat se nakrájet do nádražního guláše opravdu není příliš důstojný způsob jak opustit tento svět. Lidi, sakra, neskákejte pod vlaky!

22.11.2016 v 17:15 | Karma článku: 17.53 | Přečteno: 445 | Diskuse

Jakub Kunčický

Názorová osamělost

Ztrácím iluze. Ideály jako rodina, věrnost, upřímnost, cílevědomost a tvrdá práce na sobě samém dostávají jednu ránu za druhou. Co můžu udělat pro to, aby se lidé k tak důležitým věcem vrátili a přestali se k nim obracet zády?

6.11.2016 v 10:45 | Karma článku: 15.81 | Přečteno: 368 | Diskuse

Jakub Kunčický

Vzkaz neznámé dívce

Jednou přijde den, kdy se potkáme. Už od prvního pohledu si padneme do oka. Vše okamžitě zapadne do sebe. Nedokážu říct, kdo koho osloví jako první, ale vím, že to bude osudové setkání. Chtěl bych ti říct něco důležitého.

24.10.2016 v 1:48 | Karma článku: 13.86 | Přečteno: 429 | Diskuse

Další články z rubriky Kultura

Vladimír Koliandr

Financuje opravdu Evropa teroristy?

Reaguji na článek pana Stejskala „K útoku v Barceloně trochu jinak“, který má i nemá pravdu a vyvolal bouřlivou diskusi. Dokážeme postihnout podstatu problému?

20.8.2017 v 9:00 | Karma článku: 11.52 | Přečteno: 128 | Diskuse

Karel Sýkora

Robert Plant – I Believe

Robert Plant je anglický rockový zpěvák a skladatel, především známý jako člen známé skupiny Led Zeppelin, ale také svou úspěšnou čtyřicetiletou sólovou kariérou. Plant je považován za jednoho z nejvýznamnějších rockových zpěváků

20.8.2017 v 6:15 | Karma článku: 5.27 | Přečteno: 88 |

Vladimír Koliandr

Je konopí nebezpečné?

Umí vyléčit rakovinu, Alzheimerovu chorobu, Parkinsonovu schisofrenii, Crovnovu chorobu i další nemoci. Dokonce i periferní neuropatii související s HIV nebo roztroušenou sklerózu! A je vynikající zeleninou.

19.8.2017 v 9:00 | Karma článku: 24.94 | Přečteno: 583 | Diskuse

Pavel Herman

Vietnamské národnostní muzeum včetně muzea jihovýchodní Asie

Vietnamské národnostní muzeum se nachází 8 kilometrů od centra Hanoje. Zajímavé historické památky jsou umístěny nejen uvnitř muzea, ale i venku jako například různé typy dřevěných domků nebo vodní loutkové divadlo (FOTO+VIDEO).

18.8.2017 v 18:53 | Karma článku: 8.47 | Přečteno: 109 | Diskuse

Michal Schmidt

Svěrák běžel Po strništi bos a natloukl si nos

Nová svěrákovina, která předchází kultovnímu snímku Obecná škola. Jan Svěrák už však nepatří mezi osvědčené kádry filmového řemesla. Alespoň ne potom, co se vydal Po strništi bos.

18.8.2017 v 12:40 | Karma článku: 28.01 | Přečteno: 3417 | Diskuse
Počet článků 77 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1054
Jsem obyčejný kluk, který by bez své elektrické kytary (drahá Eleanor), fotoaparátu, klávesnice a skleničky dobře vychlazeného Amundsena nedal ani ránu. Miluju kritiku všeho, co dělám, proto doufám, že se mi dostane hodně kritiky i ohledně mých článků.

Seznam rubrik

Oblíbené blogy

Oblíbené stránky

Co právě poslouchám

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.