Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Názorová osamělost

6. 11. 2016 10:45:35
Ztrácím iluze. Ideály jako rodina, věrnost, upřímnost, cílevědomost a tvrdá práce na sobě samém dostávají jednu ránu za druhou. Co můžu udělat pro to, aby se lidé k tak důležitým věcem vrátili a přestali se k nim obracet zády?

Chci slyšet nebo si přečíst Váš názor. Píšu tento článek jedině z toho důvodu, abych mohl v noci klidně spát. Kladu si zásadní otázku: nezůstal jsem jediný, pro koho jsou výše zmíněné vlastnosti stále ještě cenné a stojí za ně bojovat?

Žijeme v době, kdy se spousta problémů jeví jako zdánlivě neřešitelné záležitosti. Vezměme si třeba politiku, mnou tolik neoblíbené téma. Všude se řeší jenom politika, volby, korupce, nefungující zákony, zbytečně vyhozené peníze do vzduchu, politici komplikující lidem život nebo vybraným skupinám ten život ulehčující. Veškeré debaty končí tím, že s tím stejně nemůžeme nic dělat. Obrovský omyl. Vrchnost se nás o tom už dlouhá léta snaží přesvědčit a každá opakovaná lež se stává pravdou. Řeknu Vám tajemství - my s tím můžeme něco dělat. Máme možnost volit, to není všude na světě tak běžná věc. Jenže my k těm volbám nechodíme, letošní účast v krajských volbách byla opravdu mizerná, přitom se volili politici, kteří mají přímý dopad na naše životy - celá politická struktura začíná v krajích. Od té se odvíjí, kam kraj rozdělí přidělené peníze a co pro nás může udělat.

Nejčastější argument je ten, že kdyby volby mohly něco změnit, už dávno by je zakázaly. S tím můžu akorát nesouhlasit, ale pádný protiargument Vám bohužel neumím dát. Další argument je, že není koho volit. Ruku na srdce - kdo z nás si opravdu dá tu práci pořádně přečíst jednotlivé programy a dokáže jim porozumět? Kdo z nás se podívá, co dokázali politici na kandidátkách? Mizivé procento. Samozřejmě, že potom je těžké zvolit ty pravé lidi, kteří se postarají o lepší budoucnost pro nás pro všechny.

O tom jsem mluvit nechtěl. Utekl jsem příliš daleko, vraťme se zpátky k ideálům. Pokusím se přiblížit, co pro mě jednotlivé ideály znamenají a proč si myslím, že umírají a není jim pomoci.

1) Rodina - jedna z nejhorších věcí, jakou kdy kdo v historii lidstva vymyslel, je idea "sociálního státu". Vše mělo zůstat v rodinách. Otcové měli tvrdě pracovat, učit se, věnovat se tomu, v čem jsou opravdu dobří a předat své znalosti svým synům. To samé platí o matkách a dcerách. Když byl v rodině někdo nemocný, ať již mentálně nebo fyzicky, měla se o něj rodina postarat. Staří lidé by se měli mít o koho opřít, o svou rodinu. Když přijde člen rodiny o práci, mělo opět být na rodině, ať tomu člověku pomůže.

Dnes už to dávno neplatí. Nemáš práci? Úřad práce. Nemáš z čeho žít? Sociální úřad. Jsi postižený? No tak jsi v pr....., proč to říkám, o tom Vám napíšu psaní někdy v budoucnu, materiálů mám dost. Stačí říct, jak málo peněz dostávají ústavy, které se starají o opravdu nemocné děti i dospělé. Jak špatným a zvrhlým způsobem se rozdělují peníze z veřejných sbírek, z charitativních akcí a organizací.

2) Věrnost - mrtvá idea. Lidé se podváděli, podvádějí a podvádět se budou. Znám tolik případů, kdy si lidé byli ve vztahu nevěrní, až je mi z toho opravdu doslova a do písmene na blití. Nejsou to jen cizí lidé, ale stává se to mým nejbližším, opakuje se to stále dokola a v tolika různých obměnách. To je sakra tak velký problém, když chci s někým být ve vztahu, zůstat mu věrný? Jsem nevybouřený, fajn, jdu se vybouřit, užívat si života, nevážu se! Mám ve vztahu problém, tak o něm nebudu mluvit, nepostavím se mu a raději vezmu nohy na ramena a uteču tam, kde ho nevidím a můžu na něj zapomenout v cizí posteli? V tom případě jsem jen sprostý křivák a zbabělec, nic jiného!

Když už teda chci podvádět, nebo jsem mrzká duše a podvádím, proč v sobě nenajdu alespoň poslední zbytek hrdosti, přestanu ztrácet čas s osobou, se kterou nechci být a nejdu s pravdou ven? To je takový problém, podívat se na sebe do zrcadla a najít v sobě alespoň nějakou kuráž a ohled na toho druhého?

Nechutné. Neumím najít slova, která by popsala mé zhnusení nad tím, jak dokážeme ubližovat druhým. Mnohdy s plným vědomím, přesvědčeni, že to je naprosto v pořádku. Někteří dokonce ubližují za doprovodu bujarého, pubertálního veselí, jsou úplně nadšení jak je to úžasné! Skvělé, jsem bezpáteřný živočich se srdcem obaleným ledem, který ubližuje a je mu to úplně jedno. Bravo. Určitě to dotáhnu daleko. Omyl. Dokud budu žít, budu tyto lidi hanět, proklínat, upozorňovat na jejich prohřešky a je mi úplně jedno, jaké to bude mít následky. I kdybych měl zůstat v tom boji sám! Všem, kteří nedokážou být věrní, bych přál, aby si to zažili i z té druhé stany barikády. Hodně rychle by se jim otevřeli oči a začali by si věrnosti cenit. I když ....

3) Cílevědomost a tvrdá práce - kolik z nás má svůj životní cíl? Něco, pro co je schopný udělat úplně cokoliv a věnuje tomu maximální možné množství času? Nebo postoupil na vyšší úroveň a má dokonce naplánované přibližné kroky, jak toho cíle dosáhnout?

Jako bez duše chodíme do školy - a mnohdy nevíme proč. Protože všichni říkají, že to je tak správné. Jako bez duše chodíme do práce - a víme proč. Protože potřebujeme peníze, ať máme z čeho žít. A protože to tak je správné. To, že tvrdě dřeme na někoho druhého, místo, aby jsme dřeli jen sami na sebe, už je vedlejší. Spousta lidí na to zapomíná a je to tak špatně. Naprosto špatně.

Dávno jsem přišel na to, že škola není od toho, ať nám dá nějaké znalosti z daného studijního programu. Je od toho, ať nás naučí něco o životě. Ne vždy je k nám spravedlivá, ne vždy jí věnujeme dostatečnou pozornost a ne vždy ji dokážeme ovlivnit v náš prospěch. Kdo se nestará, nemůže očekávat, že se mu bude dařit. Proč tak radikální názor? Znalosti získáme kdekoliv, máme knihy, máme naše vedoucí nebo mentory, kteří nás to můžou naučit, předat nám své vědomosti. Žijeme v moderní době, máme internet, při troše hledání najdeme úplně cokoliv. No a co nenajdeme v češtině - naučíme se angličtinu nebo jiný jazyk a naše šance najít vše potřebné vzroste o 200%! Nikdo nám nemůže zabránit získat potřebné vědomosti, i když ty tendence v podobě cenzury opět nabývají na síle.

Závěrem poslední myšlenku, která dá vše do souvislosti.

Lidstvo leniví a to je problém, který vše shrnuje do jednoho krásného, čistého a srozumitelného bodu. Lenost. Můžeme změnit svět, ve kterém žijeme, ale neuděláme to. Jsme leniví zvednout zadek a jít k volbám volit kandidáty, kteří jsou podle nás solidní. Ani nevíme, kteří to jsou, protože jsme leniví si o nich něco zjistit. Zvykli jsme si na to, že když se něco pokazí, najde se někdo, kdo nám pomůže - nebo jsme odsouzeni k smrti. Nemusíme ani hnout prstem, vždycky to nějak dopadne. Jsme zvyklí ubližovat druhým, protože je to jednodušší, než na sobě pracovat a přiznat si chybu. Raději bez přemýšlení chodíme do školy a do práce. Obě skupiny, studenti i zaměstnaní, dřou od nevidím do nevidím nebo na všechno kašlou, protože je to jednodušší, než se postavit na vlastní nohy, vzepřít se zaběhnutým pořádkům a něco v životě dokázat vlastní tvrdou prací a pevnou vůlí.

Co s tím můžu udělat, já, nějaký Jakub z Havířova? Jedinou věc. Začít u sebe. Dokázat, že to jde a jít ostatním příkladem. Pokud si z toho vezme příklad byť jen jediný člověk, od něj další, další, další a další v pořadí, časem se ta skupina rozroste. Třeba se stane většinou a skutečně může udělat svět lepším místem. Ať mi už nikdo neříká, že s něčím nemůžeme nic udělat. Můžeme.

Začněme u sebe.

Děkuji za Váš čas.

Autor: Jakub Kunčický | neděle 6.11.2016 10:45 | karma článku: 15.81 | přečteno: 361x

Další články blogera

Jakub Kunčický

Konec roku

Jeden z nejtěžších a nejnabitějších roků v mém životě, který si zaslouží zvěčnit formou velkého shrnutí na mém osobním blogu.

31.12.2016 v 16:16 | Karma článku: 10.35 | Přečteno: 253 | Diskuse

Jakub Kunčický

Neskákejte pod vlaky!

Já vím, že ten život stojí za zlámanou berlu, ale nechat se nakrájet do nádražního guláše opravdu není příliš důstojný způsob jak opustit tento svět. Lidi, sakra, neskákejte pod vlaky!

22.11.2016 v 17:15 | Karma článku: 17.53 | Přečteno: 429 | Diskuse

Jakub Kunčický

Vzkaz neznámé dívce

Jednou přijde den, kdy se potkáme. Už od prvního pohledu si padneme do oka. Vše okamžitě zapadne do sebe. Nedokážu říct, kdo koho osloví jako první, ale vím, že to bude osudové setkání. Chtěl bych ti říct něco důležitého.

24.10.2016 v 1:48 | Karma článku: 13.86 | Přečteno: 421 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Ondřej Šebesta

Průmyslová revoluce 4.0

Počítač si totiž při optimalizaci procesů musí dřív nebo později všimnout, že slabým článkem řetězu je člověk a z procesu jej vyřadit. Vůbec není nutné předpokládat nepřátelské chování, či touhu po světovládě. A co teroristé?

26.6.2017 v 7:00 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 0 | Diskuse

Sylva Heidlerová

Bez vody nelze žít. A já byla takový skrblík. A takový škodič!

Parno, dusno, sucho. Požáry! Žízeň! Tiskové agentury napříč světem i náboženstvím hlásají: Lidstvu dochází voda. A bez vody nelze žít, dodávají oslovení odborníci.

26.6.2017 v 6:22 | Karma článku: 9.57 | Přečteno: 118 | Diskuse

Luboš Chott

Na radnici už je dost se...

Mám za sebou rok a půl blogování a kupodivu pořád stíhám psát, i když to někdy dře... Moje neskromná vize, byla psát fejetony, které by pranýřovaly nešvary života všedního dne v rodném Kladně s nadějí na jejich nápravu - já naiva...

26.6.2017 v 5:59 | Karma článku: 4.63 | Přečteno: 121 | Diskuse

Zuzana Palečková

Daj-li medaili?

Ale dajli, jenže to není jen tak. Dotyčný musí splňovat určitá kritéria, a ne ledajaká. To by si mohl myslet kdekdo, že do toho bude smět kafrat! Na to jsou jinší páni a hlediska úplně speciální, to přenechme jiným, povolanějším!

25.6.2017 v 23:12 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 63 | Diskuse

Jakub Zeman

Pane Lavičko, tohle se vám nepovedlo

Musím se přiznat, že patřím mezi fanoušky trenéra Lavička. Stejně jako on si myslím, že slušnost není slabost a jeho konce ve Spartě jsem nepochopil. Ale na právě probíhajícím šampionátu mě zklamal a výsledek padá na jeho bedra.

25.6.2017 v 16:50 | Karma článku: 24.63 | Přečteno: 883 | Diskuse
Počet článků 77 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1050
Jsem obyčejný kluk, který by bez své elektrické kytary (drahá Eleanor), fotoaparátu, klávesnice a skleničky dobře vychlazeného Amundsena nedal ani ránu. Miluju kritiku všeho, co dělám, proto doufám, že se mi dostane hodně kritiky i ohledně mých článků.

Seznam rubrik

Oblíbené blogy

Oblíbené stránky

Co právě poslouchám

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.