Stavy zvané odvykací

Zelený papír, nedbale přilepený na ledničce, hlásá hlubokou myšlenku: "Přestal jsem kouřit, protože jsem se rozhodl zůstat na tomto světě o něco déle ...."

O pár kroků dále - já. Červené digity na mikrovlnce právě ukazují 02:48. Stojící v rouše Adamově na balkónu svého bytu a žvýkající müsli tyčinku s banánovou příchutí vedu hluboký vnitřní monolog.
"... přitom nám spolu bylo tak dobře! Vezmi si, co jsme spolu všechno prožili! Jak se mi třásly ruce před každou zkouškou na vysoké škole, no? Kdo mi pomáhal? Nebo tenkrát o půl šesté ráno, po tak náročné noci, jen my dva a vycházející slunce. Opravdu bylo nutné tě opustit? Tebe a tvých dalších devatenáct sester, které jsem si každý den dopřával? Po osmi letech společného soužití? Nebyl to tak dobrý nápad. Fuj, to je hnus, to se nedá žrát. Dejte mi sakra někdo pořádný hřebík do rakve místo tohohle blivajzu!"

Zlostně popadnu zbylé sousto tyčinky a ladným obloukem ho posílám na dovolenou mezi stromy. Přemýšlím, jestli by ten poslední kousek dokázal při dostatečné rychlosti z osmého patra někoho zabít. Třeba veverku. To by mi bylo fakt líto, doufám, že ne! Absurdní. Je to absurdní jako celá situace, ve které jsem se ocitl. Směji se sám sobě, směji se nahlas. Ruším noční klid. Jsem blázen. Povídám si sám se sebou, klepu se a na čele cítím pot. Jsou to jen abstinenční příznaky nebo už se mi v hlavě opravdu rozsypaly kolečka ...?

Dostávám prudký záchvat kašle. Tělo se mi mstí, že jsem mu násilím odepřel to, po čem tak strašně každý den toužilo. Nádech, výdech. Bude dobře. Jdu se napít a nevědomky otevírám další tyčinku. Vracím se na své oblíbené rozjímací místo. Chvíli poslouchám, jak řádí cvrčci, než mi tu romantickou chvíli bláznovství naruší vášnivé vzdechy kopulujícího páru o pár pater výše. Borec vydržel tři minuty, než velmi hlasitě odpadl. Znělo to, jako kdyby spadl z postele. Nemehlo. Nic moc výkon, kámo. To můj bývalý spolubydlící .... o tom tento článek ale není.

Když už jsem začal o negativních účincích odvykání, vyjmenuji je všechny. Prudké změny nálad. Už jsem byl tancující lesní víla, nerudný troll, smutný drak sledující hvězdy a Otesánek, který by nejraději snědl mámu, tátu i tebe. Pojato pohádkově a korektně. Všechny role jsem stihl prostřídat během rekordních dvaceti minut.

Zapomeňte na to, že si v pohodě zajdete na záchod. Nikotin (ne)přirozeně čistí střeva. Bez něj se připravte na třídenní špunt. Řečeno lidově - ani hovno. Přitom do sebe máte tendenci pořád něco cpát. Tím zároveň zaměstnat ruce. Hrát si se svou obětí, otáčet ji, mačkat, vyřezávat, ochutnávat nebo ji do sebe prostě jen hodit. Obětí myšlena jakákoliv forma jídla! 

Kdyby to bylo cokoliv jiného než ovoce a zelenina, je z Vás do týdne a do dne velká tlustá koule. Jak ví každý vegan, z ovoce se přece netloustne! Jenže zkuste jít nakupovat, když jste v emocionální nerovnováze. Hrozí akutní záchvat pláče u nektarinek. Oči štípou, začínáte popotahovat a jste jen kousek od naprostého psychického zhroucení. Nejen, že si nemůžete zapálit, ale i ty debilní nektarinky jsou tvrdé! Pak se znechuceně otočíte a uvidíte švestky. Švestky lákají k žonglování, i když jste to nikdy nedělali. Jak by se zaměstnancům Globusu asi líbilo, kdybych jim rozházel všechny švestky po celé prodejně? Co tady ještě mají, hmm, meloun. Počkejte, zajdu si do oddělení domácích potřeb pro smeták, meloun na něj narazím a praštím svou novou zbraní po hlavě paní, která už 18 minut vybírá salám. Stejně to nakonec jíst nebude. Zajdi si radši pro nektarinku, ty krávo. Pardon, už budu opět korektní.

Krásná ukázka toho, jak vypadá běžné nakupování v kůži začínajícího nekuřáka. 

Hodně rychle jsem přišel na to, že nesmím pít pivo a nesmím se stresovat. Obojí může prudce eskalovat v situaci, kdy mám zcela podvědomě namířeno do trafiky pro novou krabičku. Přemýšlím, jakou si koupím a jak skvělé bude si po tak dlouhé době zapálit. Jenže s rukou na klice si to rozmyslím - všichni ví, že jsem skončil.

"Nedávej jim záminku k výsměchu, buď silný. Vydržel jsi to už tolik dní, tak to dotáhni do konce. Překonej to!"

Překonal.

Negativní účinky kouření všichni známe - dobré zdraví zmuchláte do kuličky a spláchnete do záchodu. Smrdíte. Otravujete své okolí. V peněžence probíhá holokaust. Potence už není jen slovo z reklamy. Ach ta žízeň. Rakovina, stará známá. Víte, že jste ohrožený druh - analogovou cigaretu střídají cigarety digitální. Všichni chodí s AJKVOSEM, kouří ho všude a pořád. Závist. 

Pozitivní účinky nikdo kromě kuřáka nepochopí. Marně můžu vysvětlovat nezasvěceným bezvěrcům, jak dokáže cigareta krásně uklidnit. Jak dobře se při ní vychutnávají důležité okamžiky a jak snadno vyřeší všechny životní problémy. Jak zapálená cigareta a líný šedý dým z ní stoupající umocňuje mlčení mezi dvěma lidmi nebo naopak dokáže rozproudit skomírající debatu.

Moje oblíbená chvíle s cigaretou? Hlava se příjemně točí z alkoholu, zatímco ležím v mokré trávě, do které jsem před chvílí dobrovolně zavítal. Je mi dobře. Sypu po sobě popel. Už brzo se v něj proměním a pak zbývá jen zakopat šest stop pod zem. Netruchlete. Zvrat. Nebo to o pár let ještě odložím. Musím toho ještě tolik v životě dokázat!

Jako vysloužilý kuřák říkám jedno. Nebojte se sdělit svému okolí své pocity z odvykání. Neduste to v sobě a mluvte o tom, co prožíváte. To je důvod, proč jsem napsal tento článek. Je to jako z amerického filmu. Sedět v kruhu a čekat, než vedoucí skupiny dá signál. Postavit se a říct památnou větu:
"Ahoj. Jmenuji se Jakub a jsem kuřák."

Dvanáct dní a musím jít dál. Cítím se, jako kdybych byl čerstvě po rozchodu. Je mi smutno a vím, že se musím naučit žít jinak. Ten malý smradlavý "hřebík do rakve" jen tak neodejde, jak mají ve zvyku odcházet lidé. I po několika letech mě bude pronásledovat jeho stín. Já se mu budu vysmívat - a zůstanu svobodný.

Držte mi palce.