Tichá domácnost

Kdykoliv se vrátím z práce domů, nenápadně po mně pokukuje. Jsem z toho lehce nervózní; normálně se mi to totiž nestává. Snažím se ignorovat její smyslný pohled a odcházím do svého pokoje.

Díra v riflích se den ode dne zvětšuje. Na první pokus navlékám na jehlu nit a zkušeně šmodrchám uzel. Zahajuji šev a pobrukuji si nakažlivou melodii kapely Leprous. O chvíli později je hotovo. Kriticky prohlížím své dílo a s povzdechem zahajuji vytahování stehů. Ach jo. S pivem to půjde lépe! Jdu do lednice a koutkem oka sleduji, co dělá. Ten její něžný úsměv! Co se mi snaží říct... ? 
O hodinu později dostávám hlad. Čas na večeři. Dnes budou volí oka ze zbylých vajec, čerstvé slaniny a z cibule o velikosti "akorát do ruky". V zádech cítím její pohled. Určitě nesouhlasně kroutí hlavou nad tím, jak krájím slaninu na různě velké kousky. Podá mi ten kapesník nebo ne? Slzy tečou proudem; jedno ze čtyř vajec spáchalo sebevraždu skokem z kuchyňské linky. Sbohem, příteli.  
Nepodala. Starý trik s cibulovými slzami nefunguje. Ani to, že je potřeba koupit sůl mi nepřipomněla. Po rameni nepohladí, na krk mně nepolíbí. Je to provinilost, co vidím v jejích hnědých očích? Určitě. Zpátky do pokoje, jsem sytý a nádobí je umyté. Já vařím a umývám, ty utíráš a uklízíš nádobí. To je fér.
Kontroluji stav financí. "Na dovolenou příští rok nepojedeme. Promiň lásko. Vynahradím ti to." V kuchyni je ticho. Zapínám tragický romantický film a nesouhlasně kroutím hlavou, jak může být na sebe ústřední pár tak zlý. To by se nám dvěma nestalo. Domácí práce máme spravedlivě rozdělené a to je přece dobrý základ! I když... beru druhé pivo a nádobí je stále v odkapávači. 
Romantickou kravinu vystřídá dvojice Al Pacino a Robert De Niro. Výlet do minulosti, kdy herci uměli hrát a člověk se od nich leccos naučil. Film skončil a jsem nabitý energií - jdu si to s ní vyřídit. Vynadám jí stejně jako Al vynadal Diane. 
"Mluvit se mnou nemluvíš, s domácností nepomáháš. Výstřih hluboký jako já díru do kapsy - ale opravdu jsem se snažil ji zašít! Pokoušíš mou trpělivost. Nemáš v sobě kousek studu, holka? Polož tu švestku a začni fungovat, nebo tě vyměním za jinou!"
Neřekla nic. Vztekle praštím do stolu a jdu se vyvětrat do parku. Hvězdy na nebi a mrazivý vzduch mi prospívají. Vracím se domů v mnohem lepší náladě a už se na ni nezlobím. Šokem se nepohnula z místa. Byl jsem na ni moc tvrdý. "Promiň. Jdu si lehnout," oznámím ji stroze a zavrtám se do peřin. Zítra pochválím její novou sukni a vše bude v pořádku. No a kdyby náhodou ne, po světě jich běhá spousta.
Dobrou noc. Spi sladce, má listopadová dívko z kalendáře.