Hlavu dolů, hlavu vzhůru

Osamělost. Vyčerpání. Únava. Pro mé tělo poprava. Mé myšlenky připomínají holubník, když hlava padá na hrudník.

Osamělost, vyčerpání, únava
pro mé tělo poprava,
mé myšlenky připomínají holubník,
když hlava padá na hrudník.

Lítají si, jak se jim zachce
než ocitnou se v moci dravce
a on - zanesl je do černých děr,
škodolibou z toho radost měl.

Trhá z nich maso, všude peří,
ve smrtelné křeči soupeří,
pravda na povrch vyplouvá,
když myšlenka - holubice - umírá.

... ale ...

Hlavu zvedám pomalu vzhůru
procitám, zaháním noční můru
bylo dobře, a bude lépe!
Budoucnost již na moje dveře klepe!

Mohu dokázat vše, co jsem si kdy přál
každý sen, co v srdci mě kdy hřál
Vzdát se? Ani náhodou!
Poradím si s každou příhodou!

... tím pádem ...

Mrtvou holubici nahradí
a navždy se v mysli uhnízdí
vyhlídka na krásné chvíle strávené
v náruči dívky mnou vyvolené.

... a tou je?

 

Jistota.

Autor: Jakub Kunčický | sobota 4.4.2015 1:44 | karma článku: 4,11 | přečteno: 190x
  • Další články autora

Jakub Kunčický

Malá rekonstrukce

21.8.2019 v 10:15 | Karma: 13,38

Jakub Kunčický

Definice dospělosti

17.5.2019 v 10:30 | Karma: 13,31

Jakub Kunčický

Píšu, tedy jsem!

16.12.2018 v 12:34 | Karma: 10,66

Jakub Kunčický

O kočkách a lidech

9.12.2018 v 13:11 | Karma: 16,36

Jakub Kunčický

Tichá domácnost

2.12.2018 v 8:15 | Karma: 16,45