Procházet peklem - a jít dál

Skončilo to. Čtyři roky zůstaly minulostí.  V srdci i v duši zůstává prázdné místo po osobě, která mi byla v životě nejbližší. Co se stalo, nejde vrátit zpátky - proto musím jít dál.

Mám hlavu položenou na stole, který je již nějakou dobu promáčený slaným mořem. Po tom všem jsem ho potřeboval ze sebe dostat ven. Je konec. Těžce se mi dýchá a mám v hlavě jedinou věc - jsem vinen ve všech bodech obžaloby. 

Každý pohled na přívěsek, který tak dlouho nosila, a který je teď zpátky v mém vlastnictví, je pro mě nesnesitelný.

Každá myšlenka na naše rozloučení mi opět vhání slzy do očí. 

Nevím, jak dlouho to trvalo, ale vím, že se ve mě našlo "něco", co mě postavilo na nohy. Donutilo mě to zvednout hlavu a začít uvažovat. Otevřel jsem prázdný e-mail a začal psát dopis - sám sobě.

Začal velice oblíbeným citátem pro lidi (od lidí), kteří si procházejí osobním peklem v podobě rozchodu:
"Nedělej čárku tam, kde život udělal tečku."

Tak otřepaná fráze - přitom tak pravdivá. Tečka představuje konec věty, je příležitostí uzavřít myšlenku. Zastavit. Jako červená ne semaforu. Druhou velice důležitou myšlenkou bylo:

"Svou minulost nemůžu změnit - ale svou budoucnost ano."

To jsem se taky rozhodl udělat - nehodlám chodit se sklopenou hlavou, litovat sám sebe a přenášet své problémy na druhé. Musím si jasně určit krátkodobé i dlouhodobé cíle, začít na sobě pracovat a dopřát si vše, co jsem si již dlouho přál a neustále si odpíral. 

Jsem mistr v tom, přitahovat k sobě negativní věci. Mnohokrát už mi to lidé vyčítali, upozorňovali na to a já je neustále slepě ignoroval. Teď už to chápu - a otočím to. Přitáhnu k sobě i pár pozitivních věcí. Prázdné místo po milované osobě nikdy nezůstane prázdné: to místo tam čeká pro někoho, kdo jej zaplní a ještě přidá něco navíc. Každý konec je příležitostí pro nový začátek. Ale aby někdo takový mohl přijít, je třeba to prázdné místo uklidit a nachystat.

To znamená tvrdě na sobě pracovat, nevzdávat se a být svůj. Přestat přemýšlet nad tím, co dělá ten, s kým jsme se rozešli - a začít přemýšlet nad tím, co udělat pro sebe, aby ten, kdo teprve přijde, měl z nás jen to nejlepší. To je základ.

To vše obnášel můj dopis sám sobě.

Procházím peklem - a jdu dál. Půjdu, dokud to peklo nepřejdu od jednoho konce na druhý. Nehodlám zastavit. Bolest může být velká, jak chce - ale vždy se dá překonat. Já to dokážu.

Nechť je tento osobní článek, který jsem potřeboval nutně napsat, velmi malým návodem, jak se dá zvládnout tak těžká věc, jako je rozchod s osobou, která měla být celoživotní láskou, se kterou jste sdíleli velké cíle a bez které jste si nedokázali představit život. Vypsat se. Opravdu se vám uleví. Slibuji.

P.S.: Na konec tohoto článku bych rád přidal radu pro všechny, kteří nyní mají vztah a myslí si, že je vše dokonalé a bez problémů - někde hluboko v každém z nás sídlí malý démon, který může kdykoliv vylézt na povrch a vše zničit, spálit na prach. Mluvte spolu, buďte k sobě upřímní a nebojte se toho druhého - je tady pro vás. 

Hezký zbytek dne.