Shrnutí a ohlédnutí

Můj blog zde na iDnes nedávno oslavil jubilejní 70. článek a přes 8 let vlastní existence. Budoucí čtenáři dostanou nabídku toho nejlepšího, ti současní mají možnost získat zákulisní informace. S chutí do toho!

Můj první článek byl věnován tomu, co jsem měl jako naivní, mladý, sedmnáctiletý kluk, úplně ze všeho nejradši - metalovou a rockovou muziku. Životní styl. Opovažte se na ni někdo sáhnout. K dnešnímu dni článek Metalista je člověk jako každý jiný získal téměř neuvěřitelných 3000 shlédnutí.
Tím začala má cesta blogera, který se nikdy nebál věci nazvat pravým jménem, nebál se udělat si srandu ze sebe i ze svého okolí, vyjádřil pocity hněvu nad společenskými problémy, nebo pocity smutku, když se věci neodehrávaly, jak si přál. Mohl bych začít psát reklamy na prací prášek!

Říká se, to nejlepší na konec. Blbost. Rovnou začněme tím nejlepším, co jsem kdy napsal a co opravdu stojí za zmínku. 

Dostal jsem geniální, úchylný a naprosto nepřekonatelný nápad - jít na firemní maškarní ples za ženu, konkrétně za pohádkovou vílu. Dodnes si lidé klepou na čelo a já se hrdě stydím za to, co jsem se sebou udělal a jakým způsobem jsem to napsal. Já, pohádková víla! vyvolala neskutečné reakce mého okolí, pár lidí u toho brečelo smíchy, a až si to jednoho dne budou číst moje děti, budou si klepat na čelo, co je jejich otec za člověka.

Druhý nejlepší článek, který opět způsobil záchvaty smíchu, byl článek Kondom aneb na velikosti záleží!!!, první seznámení s nedílnou součástí života každého dospívajícího muže. Nikdy jsem ho nepotřeboval a v momentě, kdy na to přišlo, šel můj sexuální život do kytek, stálo mě to několik zranění v intimních partiích a tento článek byl pro mě velkou pomocí, jak se se vším vyrovnat. Největší poprask způsobilo zveřejnění mých proporcí - o tom si lidé povídají dodnes. 

Nejvyšší karmu zatím získal článek Vlastní zkušenosti - rasismus. Tohoto hodnocení se mi povedlo dosáhnout poprvé a zároveň naposled, jelikož k tomu posloužila velice populistická taktika - článek se nachází v rubrice Společnost, který má vysokou návštěvnost. Vyšel v době, kdy bylo téma rasismu denním chlebem všech médií, od rádia přes noviny až po televizi, takže jsem se trefil takřka do černého. Po této zkušenosti jsem se rozhodl, že radši budu psát články, které budou mít nižší čtenost, nižší karmu, ale o to zajímavější budou. Toto nebyla cesta, kterou bych chtěl jít, ale za zmínku zde stojí.

Článek, na který jsem nejvíce pyšný, je Autismus. Jedná se o velice vážné onemocnění, se kterým jsem se tehdy setkal úplně poprvé - a zůstal jsem z toho naprosto zničený, šokovaný, v depresi. Musel jsem o tom napsat. Dokonce i lidé v ústavu, kteří s autisty pracují a konkrétně malou Klárku znají osobně, mě při návštěvě poznali a ten článek se mnou rozebírali. Nedokážu popsat ten pocit. Mé zkušenosti s tímto jevem byly rozšířeny v okamžiku, kdy s těmito dětmi začala pracovat moje bývalá přítelkyně. I dnes, když poznám někoho z odvětví této problematiky, rád na toto téma navážu konverzaci. Vrchol mé životní tvorby - rozhodně. Každý by si měl uvědomit, že jeho život je úplně skvělý oproti životu těch, kteří jsou těžce nemocní. Úplně každý z nás.

Různé situace a zážitky ze života přenesené na papír mají něco do sebe. Důkazem je článek o mé návštěvě Kadeřnice. Pobavil jsem vyprávěním o seznámení se s časopisy pro ženy, v článku Chlapovi babský časopis do ruky nedávej!, který jsem napsal se zlomenou nohu po ránu plném nudy. Neumím tančit, proto byl článek Má první půlkolona opět plný vydatného ztrapnění sebe sama. Pořádně jsem se vyřádil v článku Až budu velký, budu milionář!, což bylo velice abstraktní pojetí situace, kdy jste nechutně bohatí a nevíte, co s penězi. 

Od přírody si, jak se říká, nevidím do huby, takže jsem velice svérázným způsobem pojal různé společenské problémy. Řešil jsem komplikované vztahy mezi generacemi v článku Válka generací, ve volném čase mám rád adrenalinové sporty, takže jsem zažil sport zvaný Čtvrtek v Kauflandu. Opřel jsem se do našeho justičního systému v článku Naše "hodná" tetička Justice.
Článek, kvůli kterého mě čekala série útočných, vyhrožujících a opravdu nepříjemných e-mailů, bylo dílo Děti Jehovovi. To jsem si opravdu dovolil hodně, šlápnout fanatikům na nohu. Upozornil jsem na novou nekalou praktiku, jak vymanit ze starších lidí peníze, článkem Druh: Člověk, Rod: Hyena Podvodná. Tato taktika byla neúspěšně využita proti mojí vlastní rodině a přišlo mi důležité o tom informovat širší veřejnost. 

Další v pořadí, Hra na "pluskovanou" a Tajemství pátého "dislajku" se opřely do dnešní doby sociálních sítí. Velice proti srsti mi byla volební kampaň ČSSD, kdy si pozvala na ostravské náměstí kapelu Scorpions, což jsem nazval Zašlápnutý škorpión. Důvody proč jsou uvedeny uvnitř článku.

Ve výčtu věcí, do kterých jsem se ještě dovolil opřít, nesmí chybět ani narážka na to, jak se o sebe některé ženy v pozdějším věku přestávají starat (nebo se o sebe starají až moc). Macatá cecka, už ten název hovoří za vše. Naprosto jsem byl rozdrcen argumenty, když jsem vydal kritický článek Modelky. Jedna bývalá modelka mi poslala velice výživné čtení o rozsahu několika A4, kdy jsem si opravdu připadal, že se propadnu do země. Nakonec jsme si velice dobře popovídali - ale moje názory zůstaly.

Zkritizoval jsem seznamky: mé názory si můžete přečíst v článku Kdo hledá, (ne)najde!. Velice svérázným způsobem jsem popsal, jak vypadá řešení odvěkých problémů mezi mužem a ženou. Na tento článek jsem hrdý a patří na přední příčky mých nejoblíbenějších: Řešení problémů: muži vs. ženy.

Jakožto anti-sportovní jedinec na všechno, jsem se kriticky vyjádřil ke sportu jako takovému v článku Jaké je to kouzlo sportovní mánie? a ještě kritičtěji k našim sportovním fanouškům v článku Vzorky národa: hokejoví fanoušci. Škoda, že si netroufnu na článek o právě probíhajících olympijských hrách, to by bylo také velice výživné čtení, které by dostalo negativní kopance ze všech stran.  

Aby to nevypadalo, že umím jenom kritizovat nebo psát o tom, jak se dokážu ztrapnit, napsal jsem článek, ve kterém jsem upřímně a od srdce napsal o ženách  - Chvála žen(y), kde si ti pozornější mohli všimnout v nadpisu emotikonu pro ženský klín, tedy (y). Druhý pochvalný článek patřil našim bratrům a sestrám na Slovensku, kdy jsem přišel s touto úžasnou zemí několikrát do styku a vždy jsem si z toho odnesl mnoho pozitivních zkušeností. Věnováno Slovákům a Slovensku. Oba články byly velice kladně hodnocené, mnohdy lépe, než články kritické. 

U jubilejního článku by možná nebylo na škodu se přiznat k nekalosti, kterou jsem bez vědomí většiny čtenářů udělal a za kterou se stydím. Byla to sice dobrá zkušenost, ale po ohlédnutí zpátky mi to za to nestálo. Zaprodal jsem se. Tři články zde na blogu byly na objednávku, konkrétně ty zaměřené na erotické pomůcky: o mužských vibrátorech, zelenina jako erotická pomůcka, BDSM. Už to nikdy neudělám a články v nejbližší době zmizí. Jediný případ, kdy opět vezmu za článek peníze, bude v případě, že mě to bude živit. Jinak ne.

Vytvořil jsem jedinou sérii, která měla více než 2 díly, a tou je Vysoká škola aneb... , kde mohli čtenáři sledovat moje pocity a zážitky z vysoké školy. Každý má rád příběhy ze školního prostředí, hlavně příběhy plné trapných situací. 

Když jsem chtěl udělat někomu radost nebo ukázat světu důležitou (a hlavně zajímavou) osobu z mého života, která pro mě měla velký význam, dostala svůj vlastní článek. První se dostali na seznam mí bývalí spolužáci ze střední - to byla taková sebranka různých individuí, že zasloužili svůj vlastní článek, který se nemohl jmenovat jinak než U smečky bláznů. Další v pořadí byl náš firemní řidič a naše společné zážitky - Pavel a já. Poslední článek jsem věnoval rodině, která mi spoustu věcí v životě ulehčila - Rodina Ulmanů. Další lidé, kteří pro mě znamenají velmi mnoho, tedy nejlepší přátelé, také v budoucnu svůj článek dostanou, ale ještě na to nepřišla ta správná doba.

Na cílové čáře nás čekají poslední tři články, o kterých se hodlám zmínit. První z nich, kterého si velice vážím a který si zaslouží podrobnější vysvětlení, je článek Jako dva trosečníci, který byl mým 70. článkem. Jedná se o paralelu, nebo spíše metaforu, jak vypadají některé partnerské vztahy mezi mužem a ženou. Jak k sobě najdou cestu, udělají pro sebe první poslední, ale jednoho dne ten druhý odejde, protože chce žít svým vlastním životem. Několikrát jsem byl obviněn, že je ovlivněn rozchodem, bylo mi vytknuto, že nemám psát depresivní záležitosti. Hromady nesmyslů. Nebyl ovlivněný a budu si psát, co uznám za vhodné!
Druhý článek - Stačí zlomek sekundy. Článek zaměřený na to, co jsem už nakousl u popisu článku o autismu. Obsah je jasnou ukázkou toho, jak jsou naše životy křehké a pomíjivé. Málokdo přikládá větší pozornost tomu, co všechno v životě má a co ještě může získat - ale i ztratit.

Ne vždy je všechno tak, jak bychom si přáli, proto jsem napsal třetí článek, který bych chtěl vyzdvihnout úplně na konec. Je o tom, kde jsem v sobě vzal sílu a vše nezahodil po tak těžké životní situaci, jakou byl pro mě rozchod. Procházet peklem - a jít dál. I kdyby pomohl jedinému člověku, jediné duši, která si musela projít tím, co já, měl ten článek smysl. 

Udělat výběr ze 70-ti článků byl velice náročný úkol. Dlouho jsem je třídil, hodnotil, pročítal. Vybral jsem vážně jen to nejdůležitější ze své tvorby, ostatní články mají spíše podřadnou úlohu. Děkuji všem svým stálým čtenářům, kteří jsou vždy jak na trní, kdy konečně zase něco vydám. Díky jejich podpoře vznikají další a další texty. K čemu je jakékoliv psaní, když si nenajde své čtenáře. 

Chcete slyšet malé tajemství? Chystám vlastní knihu. Vše, příběh, styl, forma, je přísně tajné. Vše se dozvíte v pravý čas.

Pro dnešek se loučím! :-)