Jakub Kunčický

Konec roku

31. 12. 2016 16:16:16
Jeden z nejtěžších a nejnabitějších roků v mém životě, který si zaslouží zvěčnit formou velkého shrnutí na mém osobním blogu.

Doufám, že za pár let si budu tento text číst s lehkým pousmáním a s velkou vděčností. Vděčností. jelikož jsem to nakonec přežil ve zdraví, pouze o pár vlasů chudší, o pár lidí bohatší a o pár životních zkušeností dospělejší.

Začátek roku se nesl ve znamení velké rekonstrukce bytu pro mou přítelkyni. Strávil jsem tam měsíc svého života, nechal jsem tam svůj pot, krev (doslova) a jak s oblibou říká můj strejda, taky semeno. Makali jsme na tom s mými nejlepšími kamarády (Marek a Dejv), pomohla nám také rodina a známí, kteří se zrovna vyskytli poblíž - bez řádné pomoci by to samozřejmě nešlo, protože jsem šmatlavá lopata. Cítil jsem opravdovou radost z konečného výsledku, přestože bude byt měnit svého podnájemníka. O tom více až na konci článku.

Přes veškeré obtíže a s odřenýma ušima jsem dokončil první ročník navazujícího studia. Opět jsem na to nebyl sám a mé velké poděkování patří Davidovi a Janě, kteří mě popadli za límec, vytáhli mě z bazénu plného sraček a dokopali mě k tomu, že jsem školu neukončil. Chybělo velmi málo.

Naše rodinná firma na ozvučení byla na podzim položena na lopatky - ne úplně, samozřejmě, jen jsme změnili název na RK Rental a jedeme dál! Společně s celým týmem jsme navštívili největší veletrh světelné a zvukové techniky ve Frankfurtu, nakoupili jsme hromadu nových věcí, bratranec Radim vytvořil naprosto revoluční LED tyčové osvětlení, ke konci roku jsme udělali s mou pomocí malý náborový kurz a dostali se k partě snaživých a velmi šikovných studentů, kteří se jednoho dne stanou plnohodnotnými členy našeho týmu (doufám!).

V restauraci Urban, kde si již druhým rokem přivydělávám jako brigádník, jsem musel pořádně zabrat. Byl to náročný rok plný učení, nových zkušeností a velké zodpovědnosti. Přes veškeré (ne)úspěchy jsem to dopracoval až na "povýšení" - dokázal jsem několik dní dělat hlavního číšníka, přičemž jsme nezkrachovali, nikdo nepřišel k úrazu a ani jsem nemusel doplácet ze svého.

Navštívil jsem desítky skvělých koncertů a festivalů, kde jsem objevil tisíce hodin úžasné muziky. Změnil se mi hudební vkus, otevřel jsem se novým stylům a rozšířil sbírku o celou řadu kapel, ze kterých se staly srdcové záležitosti. Ani já jsem coby kytarista nezahálel - odešel jsem z jedné kapely, založil druhou a před pár dny ji taky rozpustil. Udělal jsem velké a důležité rozhodnutí - moje kytary poputují na hřebík, prodám aparát a nechám to jiným. Stejně jsem nikdy nebyl kdovíjaký kytarista. Chyběla mi vůle, nadšení a hlavně tvrdá práce.

Tento rok byl také ve znamení odchodu spousty legendárních muzikantů do pověstného, nebeského baru. Celý exodus odstartoval minulý rok o Vánocích Lemmy. Bylo mu tam smutno, tak povolal jména Prince, Bowie, Emerson, Lake, Frey, Hladík, Cohen a Michael. R.I.P.

Podíval jsem se do zahraničí a postupně jsem projel celou republiku skrz naskrz. Hodně mi to dalo. Zjistil jsem, jak je důležité mít vlastní domov a rodinu. Bývaly chvíle, kdy bylo mým největším přáním nikdy se nevrátit a navěky zmizet. Nechat všechno být, opustit své blízké a začít nový život. Jsem rád, že jsem to neudělal, přestože důvodů bylo víc než dost. Hlavně jedna podstatná věc, která se odehrála začátkem léta.

Na konci června jsem přišel o nejdůležitější osobu v mém životě a zůstal jsem sám. Byl to velmi tvrdý rozchod, který mě pronásleduje do dnešních dnů. V životě každého z nás čekají velké zkoušky, na které se nelze připravit. Postavit se nohama zpátky na zem, ztratit veškeré iluze o vztazích a o lidech kolem nás. Donutit se opět vstát ze země, urovnat si svůj osobní život. Naučit se žít sám se sebou. Neskočit z mostu a táhnout tu káru dál a dál.

Nejtěžší je poprat se s osobní vinou. Stačilo udělat jen pár kroků navíc! Mluvit, když jsem mluvit měl a mlčet, když jsem měl být potichu. Naslouchat svému srdci, naslouchat svému rozumu. Více se snažit. Bojovat jako lev, nekompromisně a jako nikdy předtím. Vše mohlo dopadnout jinak. Samá kdyby.

Nevím, jestli se s tím dokážu vůbec někdy vyrovnat - jsem ve stádiu, kdy je pro mě mnohem romantičtější zůstat do konce života sám, než skutečně najít vhodnou partnerku pro život.

Všechno zlé je k něčemu dobré, jak se říká. Díky rozchodu jsem poznal hrstku nových a úžasných lidí, kteří mi ukázali, že svět je ještě pořád krásné místo pro život. Naučili mě, že všechny moje komplexy jsou naprosto zbytečná věc, vyvrátili mi mé naivní představy a donutili mě znovu pocítit vděčnost za něčí přítomnost. Děkuji, Zuzko, Jitko, Verčo a ... ty víš, protože ti hoří maštál!

Kromě toho si velice cením podpory od lidí, kteří při mě celý rok věrně stáli a dodnes stojí.Trpělivě naslouchali mým depresivním myšlenkám, nemusel jsem se před nimi stydět za své názory nebo za své slzy, mohl jsem se jim vydat na milost a nemilost. Byli tady, v pohotovosti, 24 hodin denně. Nikdy jim to nezapomenu a zůstanu jim do konce života dlužníkem. Doufám, že jednoho dne splatím své dluhy i s úroky. Třeba na dětech. Děkuji !!!

Splnil jsem si jeden velký sen - napsal jsem vlastní knihu. Bohužel jsem ji nestihl vydat, protože se celý proces zdržel na mých jazykových neschopnostech, grafická stránka věci je mnohem složitější, než jsem si představoval a e-mailová komunikace s firmou, která mi má knihu vytisknout, ještě řádně nezačala. Je to další velká zkušenost a jsem za ni moc rád. Momentálně chybí asi 10% práce do dokončení, kdy budu mít 20 výtisků svého díla fyzicky v rukách.

Co plánuji v roce 2017? Největší novinkou je to, že se budu stěhovat. Konkrétně do bytu, který jsem pomáhal zrekonstruovat a který bude od února v mých rukou. Postavím se na vlastní nohy a konečně vyletím z hnízda, čímž na sebe beru velkou zodpovědnost. Připadám si, jako kdyby mi moje imaginární přítelkyně oznámila, že je těhotná. Získávám stejný díl zodpovědnosti, musím makat za tři. Těším se na to!!!

V červnu se ze mě konečně stane Ing. Jakub Kunčický. Vím to. Po všech těch letech, kdy jsem jako naprostá anomálie procházel školou pouze s těmi nejhoršími známkami. Několik profesorů se vehementně snažilo mě ze školy vyrazit. Zkouší to dodnes. Našli se lidé, kteří za mě orodovali a podrželi mě, nebo mě vláčeli za sebou jako neužitečnou přítěž. Bylo by krajně nezodpovědné vůči těmto lidem a vůči času investovanému do studia, kdybych to nedokázal.

Třetí a největší milník je nástup do druhé rodinné firmy. Začnu plnit své povinnosti jako jednatel společnosti. Splním si své dávné přání a budu podnikat. Vydělávat sám na sebe. Překonám veškeré překážky, které mi stát a konkurence nahází pod nohy. Budu bohatý, až mi z toho bude špatně a nebudu vědět, co dělat s penězi. Jen díky své tvrdé práci, vlastním úsilím. Nemám žádné závazky, nemám co ztratit, můžu jenom získat.

Kromě těchto tří věcí, kterým se nevyhnu, bych chtěl strávit více času se svými nejlepšími přáteli. Letos jsem neměl čas se jim věnovat a strašně moc mě mrzí, že s nimi ztrácím kontakt. O jednu důležitou osobu jsem přišel, nenechám se připravit vlastní vinou o další lidi. Stačilo. Další drobné cíle jsou naučení nového jazyka, pokračovat v brigádě v restauraci, poznat spousty nových lidí a navštívit další řádku koncertů/festivalů.

Tak mi držte palce! Přeji vše nejlepší do Nového roku!

Autor: Jakub Kunčický | karma: 16.67 | přečteno: 342 ×
Poslední články autora