Malá rekonstrukce

21. 08. 2019 10:15:10
Původní název článku zní "Co nás ve škole nenaučí aneb Nejlepší peeling je samolepicí tapetou". Smělý a jednoduchý plán na zkrášlení kuchyně se během pár hodin stává noční můrou. Co se stalo? VŠECHNO!

Úvodem bych chtěl říci, že bydlím v podnájmu v krásném starém bytě, který s radostí nazývám svým druhým domovem. Nic na světě není dokonalé a i moje hobití nora má pár drobných vad na kráse. Ve vaně by se dobrovolně nevykoupal ani malomocný. Záchod se houpe. Mám panoramatický výhled na továrnu, kde se před mnoha lety vyráběli léky na rakovinu. Umyvadlo v kuchyni je poseté divnými černo-modrými skvrnami, které přežily i několikanásobné bombardování Savem. Žádná květina tady nepřežije - ne, ani kaktus. Zůstanu zde až do skonání světa. Jen pár úprav - začnu třeba v kuchyni!

Objednám z internetu samolepicí tapety, dotáhnu domů plechovku červené barvy a cestou z práce vykoupím domácí potřeby. Zplozenci ve znamení Vah jsou od přírody bytoví designéři, co se může pokazit? Vybaluji z krabice objednané zboží. Obrovskou radost mi udělá mnohostranný tapetový vyhlazovač - dostal jméno Nostradamus! Nedbale prolétnu návod, bla bla bla, čistý hladký povrch, jasně, bla bla bla, žádný problém.

Nejprve špajzka. To je taková ta skříň v rohu kuchyně, která vypadá jako šatník, akorát se tam místo oblečení dává jídlo, které údajně nepatří do lednice. Ledabyle z ní všechno vyházím a vytáhnu ven všechny police. Původní tapety drží připínáčky, jelikož staré lepidlo přestalo lepit. O jeden z nich si propíchnu prst a pokřtím podlahu svou krví. Oběť prastarým bohům. Pro štěstí - budu ho potřebovat! Zranil jsem se a to jsem ještě nevzal do ruky lámací nůž!

Odrolovat, změřit, narýsovat čáry, kde jsou sakra nůžky, proč jsme ve výtvarné výchově neměli více hodin věnovaných vystřihovánkám? Prozíravě mám tapetu na spodní stranu kratší a na vrchní stranu s přesahem přes okraj, ať je krásně celá deska zabalená. Ten kluk je ale šikovný!

První tapetová megakoule letí přes celý byt doprovázená přívalem sprostých slov. Za ní následuje v půlhodinových intervalech koule druhá, třetí a čtvrtá. Chtěl jsem koupit jen deset metrů, já věděl, že se patnáct neztratí. Na pátý pokus je první police vytapetovaná. Zbytek polic už jde jako po másle. Jsem na sebe hrdý.

Další úkol. Chci přemalovat úzkou dřevěnou lištu mezi stěnou a dveřmi od špajzky. Mistři malíři si místo činu oblepí papírovou páskou. Já pro jistotu oblepím celou zeď. Sundám dveře a odnesu je na druhou stranu místnosti. Beru štětec a maluji a maluji a maluji a je hotovo. Výsledek?

Červená barva je úplně všude. Pod páskou, na lednici, na sundaných dveřích, na tričku, ve vlasech, ve vousech i v rozkroku. Neptejte se, jak se tam dostala. Pár kapek přistálo i na nové skvělé tapetě, jelikož jsem zcela logicky před malováním vracel police zpátky na místo. Ještě štěstí, že nemám v kuchyni záclony. Sundávám papírovou pásku a málem dostanu infarkt - dolů s páskou jde i původní bílý nátěr. To není všechno!

Proč mi nikdo neřekl, že jakmile ty staré dveře sundám, už je nikdy v životě nedostanu zpátky...?

Vymyslel jsem nové životní moudro. Vyměřovat tapety na šuplíky pamatující vznik Mezopotámské říše je jako krájení cibule. Slzy tečou proudem, hrozí nebezpečí pořezání a nikdy nebude každá kostička stejně velká. To nedám. Zbaběle zalepuji obnažené okraje centimetrovým proužkem z každé strany.

Několik megakoulí ten večer ještě letělo vzduchem při tapetování polic ve skříních nad a pod kuchyňskou linkou. Utkal jsem se v lítém boji na život a na smrt s nejkřivější a nejošklivější policí na světě. Co to psali v návodu o hladkém a čistém povrchu? Výsledný produkt je věrohodnou replikou povrchu Měsíce !!! Všímavé oko pobaví občasný čtvereček nalepený na místech, kde došlo k proděravění nebo k špatnému vyměření tapety.



Nejpekelnější je finální úklid. Odřezky z tapet jsou nalepené po celé kuchyni a hlavně na podlaze. Už nikdy si nekoupím červenou barvu - bílá je neškodná! Nevím, kde se vzalo tolik prachu, když jsem nedávno dělal generální úklid. Koupil jsem si metr různých druhů brusných papírů a nepoužil jsem ani kousek.

Chuťovka na závěr? Už od začátku mi zůstal na noze přilepený kousek tapety. Nevěnoval jsem mu žádnou zvláštní pozornost. Můj řev musel vyděsit i sousedy o pět pater níže. Vřele všem doporučuji - dokonalý peeling! Garantuji Vám, že na tom místě už nikdy žádné chlupy nevyrostou!

Pro dnešek stačilo. Kdyby chtěl někdo pomoct s kuchyní, dejte vědět! A až budu dělat koupelnu, napíšu! :-)

Autor: Jakub Kunčický | středa 21.8.2019 10:15 | karma článku: 12.70 | přečteno: 284x

Další články blogera

Jakub Kunčický

Definice dospělosti

Úderem osmnácté jsme zařazeni mezi dospělé jedince. Od tohoto okamžiku jsme zodpovědní pouze za své vlastní činy - ovšem ne každý z nás se k této zodpovědnosti postaví čelem.

17.5.2019 v 10:30 | Karma článku: 11.83 | Přečteno: 291 | Diskuse

Jakub Kunčický

Píšu, tedy jsem!

Velkospotřebitel propisek. Každý prázdný kousek papíru je v nebezpečí. Myšlenky, nápady, iluze, citáty. Blog je jen další z mnoha terapií pro mé splašené, nemocné prsty. Budu psát do poslední chvíle; i na smrtelné posteli.

16.12.2018 v 12:34 | Karma článku: 10.26 | Přečteno: 222 | Diskuse

Jakub Kunčický

O kočkách a lidech

Toto není něžný článek vychvalující kočky až do nebes. Nenajdete zde jejich fotky ani vtipné historky o společném soužití s nimi. Bude to tvrdé. Hodně tvrdé! Kočkomilům vstup zakázán.

9.12.2018 v 13:11 | Karma článku: 16.36 | Přečteno: 532 | Diskuse

Další články z rubriky Osobní

Jana Mrázková

"Napište blog, paní Žolíková, máte skluz!"

Pravila paní Matesová, když jsme se ráno potkaly s našimi pejsky na špacíru. Tedy, ona se jmenuje jinak, a já taky nejsem Žolíková. Jenže to máme tak vymyšlené: My pejskaři se obvykle při prvním setkání ptáváme na jméno pejska,

17.9.2019 v 23:21 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 22 | Diskuse

Miloš Korotvička

Dálnice D1 a my z Východu a oni z civilizace

Toto zamyšlení je psáno na sedadle autobusu, tedy v přímém přenosu a proto je možno konstatovat, že tento příběh je pravdivý a podobnost s ději a osobami není náhodná, nýbrž je, bohužel, přímo z našeho života.

16.9.2019 v 22:43 | Karma článku: 24.61 | Přečteno: 840 | Diskuse

Zdeněk Bárta

Bojuj za Koněva!! Komunisté vyzývají básníka Vyorala k boji!

Tedy pochopitelně nejen básníka Vyorala,ale všechny básníky.Bojujte svými verši za Koněva! Komunisté na Praze 10 jsou aktivní a burcují do boje i můzy, ovšem jen ty komunistické a prokremelské rudohnědé děvy, či snad děvky...?

15.9.2019 v 16:17 | Karma článku: 25.79 | Přečteno: 544 | Diskuse

Jitka Štanclová

Nad všechny blogy světa...

... Tak mi napověděla známá blogerka Zdenička. "Těším se na to, kdy napíšeš, jak jsi čekala na další vnouče".

14.9.2019 v 20:54 | Karma článku: 22.23 | Přečteno: 337 | Diskuse

Jiří Jiroudek

Před Koněvem, za Koněvem

Pro ty, které snad nadpis nadzvedl - tak klídek prosím. Případnou polemiku, a ne, že by nebylo o čem, na někdy jindy, ač není to z mé strany podmínkou. Toto je o dobách více, než dřevních. Ale tak trochu i o současnosti.

14.9.2019 v 14:57 | Karma článku: 12.45 | Přečteno: 418 | Diskuse
Počet článků 78 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1039

Jsem obyčejný kluk, který by bez své práce, elektrické kytary (drahá Eleanor), klávesnice a skleničky dobře vychlazeného Jägermeistera nedal ani ránu. Miluji kritiku všeho, co dělám, proto doufám, že se mi dostane hodně kritiky i ohledně mých článků.

Najdete na iDNES.cz