U smečky bláznů

Budou tomu čtyři roky, co jsem dobrovolně přihlásil svou existenci na SPŠ Karviná. Naivní představa, jak bude škola jednoduchá a jak se udržím při zdravém rozumu, mě opustila během prvních pár týdnů. Přidal jsem se ke „smečce bláznů“, k lidem, kteří se stali mými spolubojovníky a kteří mě naučili boji v drsném školním prostředí. Zkusím vám je představit.

Hned jak přijdu do školy, nedobrovolně mě čeká šatna. Nesnáším přezuvky, proklínám dozor, který mě s klidem může poslat zpátky kvůli tenisek a tvářím se nevrle. Ale stačí, abych potkal „do dobré nálady věčně naloženého“, pana mistra Kluse a ztratím schopnost tvářit se, že umím zabíjet pohledem. Vzadu dr. Pier sundává kabát. Dnešní ráno přežil, což je pro milovníka rychlé jízdy jako je on značný úspěch.

U schodů poslušně odevzdám své jméno a číslo třídy. Dozor mě nakonec chytil. Poslední nepřítel, čtyřicet osm schodů, je za mnou a já vcházím do třídy. Od té doby, co jsme vymalovali zadní a přední stěnu na zeleno, boční stěny na růžovo a zbavili strop velkého otisku ze slupky od banánu, to pro mě není ono. V první lavici na mě civí čtyři oči mocného Předsedy. Náš velký vědátor, milovník žen a nejpodivnější podivín ze všech nejpodivnějších podivínů, jaké znám, mě pozdraví a dál zaníceně kreslí zapojení hvězdné brány.

Přicházím na své místo v třetí řadě uprostřed. Za mnou sedí tři naprosto rozdílní lidi. První z nich: Karel. Tenhleten blázen do středověkých zbraní, šermu, knížek a vodní dýmky je můj věčný rival na bojišti známek. Každou známku, kterou mám lepší jak on, cením zlatem. Každou horší proklínám. To ta moje soutěživá povaha :-) Vedle něj sedí pohodář Adam Nemec (bez háčku). Stejně si nechává říkat Skopčák. Poslední z velkého triumvirátu, Petr. Velký článek, velký boss, dost pohodový člověk. Dýchá za Baník, na který nikdy nedá dopustit. Jednou ho to zabije :-)

Sám sedím uprostřed dvou rivalů. Ifo (žádné Ufo, přestože tak po ránu občas vypadá) a Krajc. Ti dva kdyby mohli, vrazí si vzájemně do zadku kružítka. Nejhorší na tom je, že oba jsou dysgrafici a když vidím jak píšu já, tak ti dva musí být zdraví. Začnu s tím něco dělat.

Toť mé nejbližší okolí. Zbytek třídy si nechám třeba na jindy. Nepřipadají vám jako smečka bláznů? Mě taky ne. Dokud nezačnou třídou létat tavené sýry a mandarinky. Sýr zfialověl na okně. Jak dopadlo malování kvůli mandarinek jsem psal výš. Porušujeme školní řád? Třeba. Každý ve školní lavici ho někdy porušil. A náhodou, my máme všechny problémy vyřešené :-)

Dobře. Doufám, že jste si udělali trošku obrázek o tom, co mě občas ve škole potkává a s kým tam žiju. Napsal bych toho mnohem víc, zdaleka jsem nestihl vše vyjádřit, ale někdy je méně více. Mějte se :-)