Mé zkušenosti jako "zvukař" I

Dnes padlo mé definitivní rozhodnutí, o čem budu psát na blogu do své sekce "Hudba". Už tomu pomalu bude rok, co jezdíme zároveň jako skupina i jako partička zvukařů, podiových techniků a různých druhů "zaměření" (k tomu zaměření, na vysvětlenou: můžu být podiový technik, nebo když je potřeba, zaskočit u mixpultu atd.). A protože se na našich "dobrodružných cestách" setkáváme s řadou známějších osobností a nebo prožíváme zajímavé okamžiky, napadlo mě, že bych se o své zážitky mohl podělit s čtenáři blogů zde na idnes....

Protože těch článků bude do budoucna hodně, představil bych vám stručně a rychle členy naší skupiny a naši zvukařské party: jezdím já, jako kytarista naší skupiny Demorior, náš klávesák Radim jako jeden z hlavních dvou zvukařů za pultem, jeho taťka a zároveň můj strejda, taky Radim (ať je rozlišíme: mladý a starý), ten je hlavní zvukař č. 1. Dále tam je bubeník, Václav a jako vítaná pomoc, občas i náš basák Adam. Společně nám vždy někdo ze známých v hudebních kruzích řekne, kde potřebuje něco nazvučit (popř. osvětlit), my naložíme potřebný aparát do dodávky, potřebné lidi do aut a odjedem v daný čas na dané místo.

Včera, 31. června, se v Českém Těšíně konal Den dětí. My jsme byli pozváni s vyjímečně velkým aparátem jako zvukaři. Protože mělo vše začít už kolem jedenácté dopoledne, čekalo nás při sobotě "vražedné" vstávání už v šest hodin(řekněte mi, komu by se chtělo vstávát v sobotu v šest). Při mé cestě na "sklad" jsem nacpal do hlavy rychle jeden koláč, protože mi nezvonil budík a já zaspal. 
Zde už mě čekal Václav i s Blankou (zpěvačka, dnes vyjímečně jela s námi), po chvíli dorazili taky Radimové, Adam a teta. Když bylo vše naloženo, odvezli jsme nás a aparát do Těšína na náměstí. Už od rána bylo strašné vedro, takže chystání a vykládání velkých, těžkých basbeden se proměnilo v peklo. Naštěstí už v tom máme praxi, a šlo to celkem rychle. V jedenáct podle plánu začal program: bylo to divadelní vystoupení dětí z DDM (pokud mě paměť nešálí, na DDM to byli nějaké velké děti) a já s Adamem jsme se plně zapojili do vtipného, interaktivního vystoupení. Po vystoupení a chvilkovém flákání byl na řadě oběd (ještě teď cítím na jazyku ten guláš :))) Po návratu na náměstí se tam marně snažili klauni zabavit těch pár dětí, které neutekly před horkem. Já s Adamem jsme se utkali na podiu ve stavění kelímků do pyramidy a po mé výhře nás čekali přípravy na hlavní hvězdu dne: Ewu Farnou. Měla začít hrát kolem půl třetí a na její vystoupení se zaplnilo celé náměstí. Když dorazila, já "zneužil" své VIP cedulky "ZVUKAŘ" a povedlo se mi dát se s ní do řeči těsně před jejím odchodem na pódium. Můžu s klidným svědomím říct, že byla strašně milá a přívětivá, což mě akorát potěšilo, jelikož většině hvězd v showbyznysu naleze 
sláva rychle do hlavy a prudce naroste jejich ego, což určitě není případ slečny Farné. Odzpívala na výbornou, sice písniček bylo poskromnu (večer ji čekal ještě koncert), ale i tak to stačilo. A ty davy lidí co musela zvládnout ochranka, kteří chtěli autogram, toho byli jenom důkazem (já a zbytek týmu naštěstí autogramy máme). 

Zbytek dne uběhl v pohodě. Po skupině mladých kluků (už nevím jak se jmenovali) a po hromadě vystoupení mažoretek, tanečnic a kdovíčeho všeho ještě, přišla poslední skupina, Bára Zemanová Group (pro ty kdo neví o koho jde: je to jedna ze soutěžících z třetí řady SuperStar). Na konci jejího vystoupení přišel jako nevítaný návštěvník akce déšť. Takže celá naše skupina pobíhala po dešti, balila a po hodině celá mokrá, špinavá a zpocená, nasedla do aut a plně naložené dodávky a odjela domů.

A co si odvezu z této akce já? Tak vedle setkání se slečnou Farnou taky jeden ne příliš příjemný trapas. Nedá mi to, abych se o něj nepodělil s ostatními, přestože byl pro mě celkem "ponižující". Na 
chvíli mě čekalo zastoupení u mixpultu. Když má stráž skončila, nevěděl jsem, co dělat. Bára Zemanová a skupina stále hrála a já se rozhlédl po place, za kým jít na kus řeči. Mé oko padlo na záda od holky, 
která stála opodál. Vypadala zezadu úplně stejně jako Blanka, černé vlasy, černé tričko. Řekl jsem si, že ji půjdu překvapit. Stála tam s nějakýma čtyřma holkama, říkám si, nějaké Blančiny kámošky z Těšína. Přikradl jsem se k ní zezadu, zakryl ji rukama oči a chvíli takto zůstal. Čtyři kamarádky se začali uculovat, i když mi nebylo moc jasné proč. To mi došlo, jakmile jsem dotyčnou slečnu pustil a ona se překvapeně otočila: vůbec to nebyla Blanka, ale někdo úplně cizí!!! Já zazmatkoval a první co ze mě vyrazilo a co nebylo v ten okamžik vůbec vhodné, bylo místo omluvy nebo čehokoliv jiného, "TY VOLE". Vzal jsem nohy na ramena, rudý jako komunista, trpce ponížený.

Od té doby jsou mé ruce pod přísahou: nesmí zakrývat oči lidem zezadu, zvlášť na akcích přeplněných lidmi.

No, jsem u konce. Já vím, tento článek je hodně dlouhý, asi ani nebude moc zajímavý, nebudu se tedy divit, když reakce budou záporné, nebo vůbec žádné. Ale pokud si to někdo přečte, děkuji za pozornost a zase po nějaké akci přidám článek další........