Mrazivý (ne)klid

Starosti, starosti, starosti...každý hledá útěk od dnešních, všedních problémů...

Finanční krize, problémy v partnerských vztazích, vyhození z práce, škola...a tisíce dalších problémů....

Každý je známe, každého z nás se nějaký dotýká, ať už mnou zmíněný či jiný. Spousty lidí má spousty nápadů, jak této realitě utéct. Vše je pak mnohem jednodušší. Alkohol a drogy vládli světu, stále zde máme lidi na ně napojené. Někteří píšou knížky, kde si vylívají skrze metafory či představy své srdce a utíkají pryč. Sám jsem takto nejednou utekl. Jedna slečna v tomto utekla tak daleko, že sama ztratila hranici mezi snem-realitou. 

Mám za sebou jeden odstavec a zatím netuším, proč píšu zrovna tohle, budu pokračovat dál, snad na něco příjdu.

Dnes ráno jsem potřeboval utéct také: málo vyspaný, se svými trablemi a starostmi, mě napadl zajímavý nápad, jak své realitě na chvíli utéct...do mrazivého, mlhavého a opravdu nevlídného rána jsem vyšel pouze v mikině. Nula stupňů Celsia mi okamžitě z hlavy vyhnala veškeré starosti...musely prostě ustoupit tomu hnusnému pocitu "sakra to je ale zima". A překvapivě to fungovalo! Kromě chřipky nebo něčeho horšího za chvilkovou hloupost, jsem dostal bonus: na chvíli se mi povedlo utéct realitě. 

Druhý odstavec...do háje, proč tenhle článek?

Tak mě vlastně napadá: člověk je tak silný a dost dobrý tvor, co si poradil s lecčíms. Když má svoje problémy, proč raději sáhne po alkoholu, po mrazu (v mém případě), nebo si sedne do kostela a modlí se? Všechno je zbytečné! Mnohem lepší je se zvednout a říct: "Tak, to by stačilo!!! Probléme, zabiju tě a to tím, že tě vyřeším!!!"

Třetí odstavec a už to asi mám....

Píšu ho proto, protože mám prostě potřebu. Může to být hloupé, naivní, bezúčelné, ale přesto mnou vyžádané.

A dost. Chtěl jsem snad jenom říct, neutíkejte. Životu se utéct nedá.....